JEDNÁNÍ TŘETÍ
Jizba Kostelniččina z druhého jednání. Na stole bílé prostěradlo a květináč s rozmaryjí, několik proutků opentlené rozmaryje na talíři. Láhev vína, několik sklínek a talíř koláčů.
1.výstup
KOSTELNIČKA,JENŮFA,LACA,STAŘENKA,PASTUCHYŇA
Jenůfa sedí na židli, svátečně ustrojená, modlitby a šátek v ruce. Pastuchyňa jí pozadu uvazuje šátek na hlavě. U Jenůfy stojí Laca. U stolu na židli sedí stařenka ze mlýna. Kostelnička přechází, jevíc horečný nepokoj a vnitřní muka; jest velmi přepadlá a schvácená. Jenůfa vyhlíží svěžeji než ve druhém jednání, ale vážně
PASTUCHYŇA
Není ti teskno, Jenůfko?
JENŮFA
Není.
LACA
Proč by jí bylo tesklivo,
však já jí jakživ neublížím!
PASTUCHYŇA
To už tak ale bývá,
že je děvčici líto svobody.
Bože, co já byla hlúpá,
já se neplakala,
já se neplakala,
a zatím dostala jsem
dobrého, hodného, řádného, člověka!
KOSTELNIČKA
uleknutě
Co to šramoce za dveřmi?
PASTUCHYŇA
otvírá dveře novým příchozím
Vítajte!
KOSTELNIČKA
Kdo to jde?
PASTUCHYŇA
Nelekejte se,
to je rychtář s rychtářkou.
2.výstup
RYCHTÁŘ,RYCHTÁŘKA, předešlí
RYCHTÁŘ
podává Kostelničce ruku
Dej Bůh štěstí…
Což jste se nás polekala?
PASTUCHYŇA
To je její nemoc, to je její nemoc,
to je její nemoc!
Vítajte! Vítajte!
RYCHTÁŘ
…nás polekala?
Došli jsme na pozvanou,
Karolka jen co se dočká Števy,
přijdou spolu,
přijdou spolu.
LACA
Zdrávi došli.
JENŮFA
povstane
Vítajte!
PASTUCHYŇA
pro sebe
Kostelnička je pořád po nemoci
slabého ducha.
podává na zavdanou a potom rozmaryju
RYCHTÁŘ
Vidět to po ní, hyne, hyne jaksi!
ke Kostelničce
Co jste vy bývala za ženskou statečnou,
jen na vás všecko hrálo!
připíjí si
At’ už nenaříkáte,
at’ je všecko v pořádku!
KOSTELNIČKA
Vypravuju dnes Jenůfě svatbu s hodným
člověkem,
mně není do nářku.
Ale cítím to, hynu, hynu.
uchopí se za hlavu
Och, bývají to muka!
Spánek nikdy neodlehčí,
musím být vzhůru, musím,
abych to vsechno zažila.
JENŮFA
Mamičko, však dá Pánbůh,
že se ještě uzdravíte!
Mamičko, však dá Pánbůh,
že se ještě uzdravíte!
KOSTELNIČKA
Nechci se uzdravit, nechci,
nechci, nechci…
Dlouhý život byl by hrůzou,
byl by hruzou…
a jak tam?
vzpamatuje se
Dnes je tvá veselka, Jenůfko,
já se z ní těším.
RYCHTÁŘKA
ke Kostelničce
Co si to jen Jenůfa vzala do hlavy,
že jde ke vdavkám
jako múdrá vdova nastrojena?
KOSTELNIČKA
Ona, Jenůfa?
Zrovna tak jednoducho chodívají ku oltáři
největší páni.
RYCHTÁŘKA
Páni si dělají všecko po modách,
ale my tady na dědině,
ale my tady na dědině!
No, já bych ku oltáři byla nešla
bez věnce a pantlí
nešla, nešla, nešla, nešla,
ani za tisíc rýnských, nešla, nešla!
KOSTELNIČKA
Pojd’te se podívat na její výbavku!
PASTUCHYŇA
k rychtářce
Proto ona přec zůstane spořádaná
aj šikovná ženská!
KOSTELNIČKA
Sama jsem já všechno, všechno spořádalá:
takovou výbavku hned tak nevidět!
Všichni odejdou do komory, zůstane jen Jenůfka s Lacou
3.výstup
LACA,JENŮFA
JENŮFA
Vidíš, Laco, já to tušila,
že to každému napadne,
jak jsem to na zdavky nastrojena.
LACA
vytahuje z kapsy kazajky kytičku
Jenůfka, já ti přece kytičku donesl…
Je až z Belovce od zahradníka.
JENŮFA
Děkuji ti Laco!
LACA
Tu bys nevzala, tu bys nevzala?
Jenůfka!
JENŮFA
připne si kytičku na kordulku
Och Laco, takové nevěsty
tys si nezasloužil, nezasloužil!
LACA
Ó dětino, už mi o tom nemluv!
Mne jen to ranou udeřilo
v tu první chvíli,
jak mi to tetička řekly,
ale potom hned jsem ti to odpustil!
Však se já na tobě tak mnoho provinil,
celý život tobě to musím
vynahrazovat,
celý svůj život,
celý svůj život, celý svůj život!
JENŮFA
Tak mi je líto tebe, tak mi je líto tebe!
Tys při mně stál v neštěstí,
ty, místo Števa,
Tys při mně stál v neštěstí,
ty, místo Števa!
LACA
Já vím, žes Števa lúbila,
jenom když včil už naň nemyslíš.
Já nosil v srdci zášt’na Števa -
a o všechno bych ho byl nejraději připravil.
Ale tys mi nakázala,
abych se s ním udobřil.
Já už jsem to všechno zlé v sobě překonal,
všechno, že tys se mnou, že tys se mnou!
Števa jsem, jak se patří, pozval
na naši svatbu, na naši svatbu, na naši svatbu;
slíbil, že dojde jako bratr i s Karolkou.
A hen… už jsou tu!
4.výstup
ŠTEVA,KAROLKA, předešlí
vstoupí Karolka a Števa
KAROLKA
Pánbůh rač dát dobrý den,
Pánbůh rač dát dobrý den, dobrý den!
Števa se tak dlouho zdržel se strojením,
jako kdyby se mu nohy k zemi lepily!
Vinšuju vám, Vinšuju vám,
aby vám dal Pánbůh štěstí
a božího požehnání, a božího požehnání!
Já se budu dnes na tebe
zkormouceně dívat,
že to také na mne dojde jít ku oltáři.
Jen škoda, Jen škoda,
že si to tak jako múdří
bez muziky odbýváte!
A včil, Števo, vinšuj ty!
ŠTEVA
v rozpacích
Já to tak neumím
jako Karolka!
KAROLKA
A včil, Števo, vinšuj ty!
JENŮFA
No neškodí,
tu podejte si s bratrem ruce!
Každý z vás má něco pěkného na sobě.
Ty, Števo, svou tvářnost
a Laca tu dobrou boží duši!
KAROLKA
Jenom ty ještě Števovi napovež,
že je pěkný,
bez toho neví, co vyvádět!
JENŮFA
Taký dětina on by ještě byl?
LACA
Kdy vy budete mít veselí?
ŠTEVA
Zrovna za čtrnáct dní.
KAROLKA
žertovně
I ha, budu-li já jenom chtít!
Třeba tě ještě odpravím.
Bez toho mne lidé strašejí s tebou!
ŠTEVA
Ty bys to dopravila -
život bych si musel vzít!
JENŮFA
Vidíš, Števo,
to je tvoje pravá láska!
Bodajt’by tě nikdy nezabolela,
nezabolela!
Rychtář, Kostelnička, a ostatní vracejí se z komory
5.výstup
RYCHTÁŘ,KOSTELNIČKA,RYCHTÁŘKA, předešlí
RYCHTÁŘ
To bylo ňákého,
to bylo ňákého
prohlížení!
KOSTELNIČKA
Števa je tu!
Došel zas urobit
nějaké neštěstí!
k Lacovi
Uprosili jste mne,
ale nemohu ho
vidět!
RYCHTÁŘ
Kdybych si nebyl zapálil
cigárku,
už by to hrabání mne bylo dopálilo!
LACA
ke Kostelničce
Když Jenůfa toho se dožadovala!
RYCHTÁŘKA
Řádně jste ji vybavila,
ta čest se vám
musí dát!
6.výstup
Předešlí,BARENA s DĚVČATY
přináší kytici z rozmaryje a květu muškátu, ověšenou barevnými stužkami
BARENA
Pán Bůh rač dát dobrý den!
DĚVČATA
Pán Bůh rač dát dobrý den!
Nepozvali jste nás,
my vás dlouho zabavovat nebudem,
my vás dlouho zabavovat nebudem, nebudem
nebudem, nebudem…
BARENA
Bar žádného veselí nestrojíte,
přece jsme se zdržet nemohly,
abychom nešly Jenůfě vinšovat
a zazpívat!
DĚVČATA
My vás dlouho zabavovat,
My vás dlouho zabavovat nebudem,
zabavovat nebudem!
BARENA
Tož vám oběma vinšujeme tolik štěstí,
co je kapek v hustém dešti.
DĚVČATA
Tož vám oběma vinšujeme tolik štěstí,
co je kapek v hustém dešti.
DĚVČATA, BARENA
a ted’si zazpíváme,
DĚVČATA
a ted’si zazpíváme!
Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
DĚVČATA, BARENA
Zjednejte mi nové šaty,
já se budu vydávati. Ej!
DĚVČATA
Ej, dcerko, dcerko, dceruško moja!
Ej, dcerko, dcerko, dceruško moja!
DĚVČATA, BARENA
Nechaj toho vydaváňa,
však si ešče hrubě mladá. Ej!
DĚVČATA
Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
Ej, mamko, mamko, maměnko moja!
DĚVČATA, BARENA
Také jste vy mladá byly,
ráda jste se vydávaly. Ej!
RYCHTÁŘ
Dobře jste to zazpívaly,
dobře, dobře, dobře!
BARENA
A to si od nás vezmi, Jenůfko!
podává Jenůfě kytici
JENŮFA
Děkuju, děkuju vám z celého srdce!
Tak mile mne to dojalo!
LACA
Pan farář, pan farář
nakázali přijít do kostela zrovna v devět!
RYCHTÁŘ
Tož si jen popilte s požehnáním,
aby už to šlo!
Laca a Jenůfa pokleknou před stařenkou
LACA
Uctivo vás prosím,
uctivo vás prosím o požehnání.
STAŘENKA
Tož já vám žehnám,
ve jménu Otce,
Syna aj Ducha svatého.
Ty, Laco, mne zle nevzpomínej!
snoubenci líbají stařence ruce
RYCHTÁŘ
A včil, Kostelničko,
vy to asi dokážete
jak velebníček!
Snoubenci pokleknou před Kostelničkou; ona zvedne ruce. Venku hluk. Kostelnička couvne poděšena. Zvenčí je rozeznati z hluku dva hlasy
ŽENA
zvenčí
Chud’átko!
Nějaká bestyja uničila dítě!
MUŽ
zvenčí
Která bezbožnica to urobila?
KOSTELNIČKA
Co dítě?
7.výstup
JANO, ostatní
JANO
vběhne
Rychtáři,
hledají vás.
RYCHTÁŘ
A co je? Cože to?
KOSTELNIČKA
Co s dítětem tam křičejí?
ŠTEVA
Co se děje?
JANO
Vy to ještě nevíte?
Vy to ještě nevíte?
Sekáči z pivovaru
našli pod ledem přimrzlé
dítě!
VESNICKÝ LID
Ó hrůza! Ó hrůza! Ó hrůza!
JANO
Nesou ho na desce,
je jako živé v peřince,
v povijáku,
na hlavě červenou pupinu.
To je na hrůzu, to je na hrůzu;
lidé nad tím naříkají,
nad tím naříkají.
Ó poběžte,
ó poběžte!
Jano odbíhá; za ním rychtář, rychtářka, lid, pastuchyňa, Laca, Jenůfa a Karolka. Jen Števa strnule stojí a u postele Kostelnička se stařenkou
8.výstup
KOSTELNIČKA,STAŘENKA,ŠTEVA
KOSTELNIČKA
Jenůfa…
…neodbíhaj,
ó, neodbíhaj!
…Držte mne, braňte mne!
STAŘENKA
Ale dcero moje!
KOSTELNIČKA
Držte mne, braňte mne!
STAŘENKA
Ale dcero moje!
KOSTELNIČKA
Držte mne, braňte mne!
STAŘENKA
Dcero, zase
blouzníš, blouzníš!
KOSTELNIČKA
To jdou pro mne, pro mne!
Števa odbíhá a u dveří vrazí do něho Karolka, chopí Števu za ruku
9.výstup
Předešlí,KAROLKA, požději JENŮFA a LACA
KAROLKA
Števo, to je ti strašné…
Svatba pokažena…
Já být neveštou,
plakala bych.
JENŮFA
zvenčí
Ó Bože, můj Bože,
to je můj chlapčok, můj chlapčok!
ŠTEVA
Jak by mi ten křik nohy pod’tal,
a úzko je mi včil.
Laca táhne Jenůfu dovnitř
LACA
Jenůfa, Jenůfa!
JENŮFA
Pust’ mne!
LACA
Vzpamatuj se,
Vzpamatuj se!
Co tě to hrozného napadlo!
Lidé to slyší!
JENŮFA
Pust’ mne!
LACA
Ó vzpamatuj se, vzpamatuj se!
JENŮFA
Pust’ mne,
to je Števuška, můj chlapčok,
můj, můj!
vstoupí rychtář, v ruce povijan a červený čepeček. Za ním ostatní
10.výstup
RYCHTÁŘ, ostatní
dveře ostanou dokořán, nazírá sem lid
JENŮFA
Ha, vidíte,
jeho poviják, jeho čepčáček!
Sama jsem ho ze svých pantlí popravila!
RYCHTÁŘKA
Slyšíš rychtáři!
Oni o tom vědí!
JENŮFA
Ej lidé,
Kterak jste ho dopravili?
Bez truhélky
bez věnečku!
TETKA
Ježíši Kriste! Ježíši Kriste!
JENŮFA
Co mu pokoja nedáte?
TETKA
Tak utratila svoje dítě!
JENŮFA
Kdesi ve sněhu a ledu
a ním gúlali!
RYCHTÁŘ
To už jsem snad bar bez pánů
na stopě!
Já musím být první ouřad…
utírá si pot z čela
VESNICKÝ LID
Kamením po ní! Kamením po ní…
JENŮFA
Števo, mlynáři,
běž za nima, honem běž,
to je tvoje dítě!
RYCHTÁR
…a, a raděj bych se neviděl!
VESNICKÝ LID
Kamením po ní, kamením po ní!…
LACA
hrozivě
Jenom se odvažte
někdo se jí dotknout!
Život vás to bude stát!
VESNICKÝ LID
Kamením po ní! Kamením po ní!…
LACA
Pěstí vás dobiju!
KOSTELNIČKA
namáhavě se vzchopí
Ještě jsem tu já!
Vy ničeho nevíte!
To můj skutek, můj trest boží!
VESNICKÝ LID
Kostelnička!
Kostelnička!
KOSTELNIČKA
Já jsem dítě Jenůfčino uničila…
VESNICKÝ LID
Kostelnička!
KOSTELNIČKA
…já samotná.
Její život, její štěstí
chtěla jsem zachránit.
Tiskla se na mne hanba,
že jsem pastorkyni
do zkázy dochovala!
klesne na kolena
Tys, Bože, to věděl,
že to nebylo k snesení,
že by se místo dítěte
utratily životy dva…
Jenůfa nebyla ve Vídni,
já jsem ji schovávala,
omámila,
dítě vzala,
k řece zanesla,
a v prosekaný otvor vstrčila.
VESNICKÝ LID
Ježíši Kriste!
KOSTELNIČKA
Bylo to večer.
Ono se nebránilo…
ani nezapíplo…
Jen jako by mne na rukou pálilo…
a od té chvíle cítila jsem,
že jsem vražednice.
VESNICKÝ LID
Ježíši Kriste,
to že Kostelnička!
KOSTELNIČKA
Jenůfě jsem potom řekla,
že její dítě v bezvědomí umřelo!
JENŮFA
Ej mamičko, pod led,
och! Nechte mne!
KOSTELNIČKA
Och, slitujte se nad ní,
nehaňte jí…
Ona je nevinná…
Mne sud’te,
mne kamenujte
bídnou!
KAROLKA
k Števovi, jenž se zdrcen podpírá o okno
Števo,
to ty máš na svědomí?
vrhajíc, se matce kolem šíje
Mamičko,
mně je tak těžko k zamdlení.
RYCHTÁŘKA
Karolka moja! Kaorlka moja!
KAROLKA
Vyved’te mne ven,
já za Števa nepůjdu…
LACA
Och, Bože můj, Bože můj,
já jsem toho příčina,
já ti to líco zohavil,
aby tě Števa nechal,
a tak potom všechno došlo na to neštěstí!
KAROLKA
…raději bych do vody skočila.
Pojd’me dom! Pojd’me dom!
Karolka dere se ven, za ní matka
PASTUCHYŇA
To je na něho trest!
Žádná děvčica za něho nepůjde,
co by jen poctivá cikánka byla!
Števa, zakývaje si rukama tvář, dere se ven. Zdrcenou stařenku vyvádí pastuchyňa
11.výstup
JENŮFA,LACA,KOSTELNIČKA,RYCHTÁŘ, ostatní
bez rychtářky, Karolky, Števy, stařenky a pastuchyně
JENŮFA
se samostatně povznese, ke Kostelničce
Vstaňte, pěstounko moja!
Dosti smrtelného ponížení
a muk vás čeká!
pozdvihuje Kostelničku
KOSTELNIČKA
Kam mne pozdvihuješ?
Víš, že mne povedou?
hrůzyplně
Och!
doběhne ke dveřím komory
Ne, ne! Já nesmím!
Oni by tebe soudili, Jenůfo!
JENŮFA
A ta moje pěstounka,
už to chápu, už to chápu,
není proklínání hodna.
Nezatracujte jí!
Dopřejte jí času k pokání!
LACA
Jenůfka,
neušel ti rozum s cesty?
JENŮFA
Aji na ni Spasitel pohlédne!
KOSTELNIČKA
Odpust’ mi jenom ty,
Odpust’ mi jenom ty,
včil už vidím,
že jsem sebe milovala víc než tebe,
že jsem sebe milovala víc než tebe.
Včil už nemůžeš volat:
“Mamičko, aj mamičko!”
Tys nemohla dědit moji povahu, moji krev,
a já z tebe včil beru sílu…
Chci trpět, trpět!
Aji na mne Spasitel pohlédne!
JENŮFA
Pánbůh vás potěš!
KOSTELNIČKA
Pojd’te, rychtáři!
Ved’te mne!
JENŮFA
Pánbůh vás potěš!
Rychtář podepře Kostelničku v rameni a odchází. Za nimi se hrnou všichni. Zůstanou jen Jenůfa a Laca
12.výstup
JENŮFA,LACA
JENŮFA
Odešli…
Jdi také!
Však včil vidíš,
že s mým bědným životem
svůj spojit nemůžeš!
Bud’ s Bohem…
a pamatuj si
a pamatuj si,
žes byl nejlepší člověk, nejlepší člověk,
jehož jsem poznala na světě!
Žes mi zúmyslně poranil to líco,
to jsem ti dávno odpustila.
To jsi hřešil jenom z lásky,
jako já – kdysi.
LACA
Ty odejdeš do světa
za hodnějším životem
a mne nevezmeš s sebou,
Jenůfka?
JENŮFA
Víš, že mne budou volat k soudu,
že každý se na mne s opovržením podívá?
LACA
pohyblivěji
Jenůfko,
já i to pro tebe snesu,
já i to pro tebe snesu!
Co nám do světa,
když si budeme na útěchu!
JENŮFA
překonána
O Laco, duša moja!
O pojd’, o pojd’!
Včil k tobě mne dovedla láska ta větší,
co Pánbůh s ní spokojen!
Opona
