DEJSTVÍ TRETÍ
（Královská sín. Vladislav.Kolem neho soudcové, pred ním Budivoj a Beneš; v rukou dril sácek spenezi a cedulku）
Predehra
1. Výstup
▼BUDIVOJ▲
Preslavný králi,pánové prejasní!
Tak jest, jak to pravím vám. Vzpoura, vzpoura
ve meste vre, podnecována jen
skrytými many, již jsou v noci cinní,
by získali pro Dalibora lid.
Již nekolik jich v ruce stráže padlo.
Ba již i v tento hrad,
až k trunu královského vehlasu
si zrada mrzká troufala.
Slyš králi sám tohoto starce zprávu!
▼BENEŠ▲
Ctyricet let jižtomu bude,
co verne konám službu svou,
však nepoznal jsem nikdy ješte
co živ jsem zrádu takovou.
Jakéhos mládce harfeníka
jsem z útrpnosti k sobe vzal;
chudým se zdál, pln nevinnosti,
že byl by kámen rozplakal.
Však hruzou ztrnuly mé kosti,
když pravdu zlou jsem uslyšel,
že vyzvedac to byl a zrádce,
jenž s Daliborem mluvit chtel.
Dnes vecer ztratil se a zmizel,
bez stopy propadnul se v zem;
ten mešec a ten list jsem našel,
na kterém stojí: "Mlc a vem!"
Lec nechci verolomne vzíti
ten mešec-mamon proklatý!
Radej bych zhynul bídou, hlady;
hrozím se této odplaty!
Ctyricet let již tomu bude, atd.
（Vladislav pokyne, Budivoj a Beneš odstoupí.）
2. Výstup
▼VLADISLAV▲
V tak pozdní dobupovolal jsem vás sem,
neb chvátá cin a zráda zkázou hrozí,
a bez klidu a stání se nadra dmou!
Ted znáte vše, tož radte! Rozhodnete!
（Sám u sebe, mezitím co se soudcové radí ）
Krásný to cíljenž panovníku kyne,
když v míru jen života proud mu plyne
a volne živ je povinnostem svým!
Pak muže štestím národ oblažiti,
vavrínem skráne své si ozdobiti.
pastýrem býti všude mileným!
Lec, v divoké-li stran a šiku zlobe
se pomstou musí zasvetiti dobe.
na ústech kletbu,ortel Perunuv,
ó pak se strastí život jeho zove,
bez , spánku noc, den hruzy nese nové,
a závidet mu nelze korunu!
（K soudcum.）
Jste již u konce?Jak jste rozhodnuli?
▼SOUDCOVÉ▲
Že vzrustákaždé chvíle zrady moc,
tož zemri Dalibor hned dnešní noc!
▼VLADISLAV▲
Uvážili jste ale
tohoto muže dar?
V nem plane jakýs vyšší
a nadpozemský žár.
Já sám jsem hodlal jednou,
v žalár jej vrhaje,
se smilovati nad ním,
zlocinu nedbaje.
▼SOUDCOVÉ▲
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on život svuj
neskoncí, dokud ješte cas!
▼VLADISLAV▲
Jaké to slovo hrozné!
Prohlásit ortel mám?
Co zde se skutkem stane,
pronikne k výšinám!
At’ Buh nad nim rozsoudí,
jak kdy to uzná sám,
ont' nepovstane nikdy,
když v hrob jej sklátit dám.
▼SOUDCOVÉ▲
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on život svuj
neskoncí, dokud ješte cas!
▼VLADISLAV▲
Vidím, že milostslabostí by byla!
Nuž stan se tak! Privedte správce sem!
（Budivoj vstoupí.）
At' mecem zhyne Dalibor!
Soud dnešní den
bud proveden!
Lec po rytírsku budiž cten!
Tot’ káže mrav
a jeho stav,
by v pruvodu,
by v pruvodu
šel do hrobu!
（Vladislav pomalu odchází se soudci, za nimi i Budivoj.）
Promena 1
（Daliboruv žalárjako prve）
3. Výstup
▼DALIBOR▲
（uzamrížovaného otvoru, bez želez）
Tot' tretí noc, kterou mi naznacila;
okovu prost jsa, prolomím pak snadno
poslední pruty mríže prorezané.
（Odhodí nekteré kusyna zem.）
A ted'-
Pro Buh! Mne volnost kyne!
Ha, kým to kouzlem,
ó svobodo, mi pláš,
planoucí svety
prede mnou otvíráš!
Života proude,
ted' bujne telem tec,
k novému cinu
pozvednu ostrý mec!
Však ted se zachvej,
ty Praho zpyšnelá,
která's mi bratra
pekelne zhubila!
N zanedlouho
tvou branou pujdu dál
ve jménu pomsty,
kterou jsem prísahal.
Nemysli sobe.
ty tam na trune svém,
že zastavíš mne
v tom hnevu zurivém!
Já jako boure
v hruze se privalím,
všeliký odpor
do prachu povalím!
Ha…
Ted' znamení jen houslemi bud dáno,
pak sepnu provaz, zavesím, a pryc!
（Chopí se houslí apristoupí k otvoru ve zdi. Jakmile riloží smycec, praskne struna.）
Ha, ký to das! Na houslích struna praskla.
Má býti snad to špatným znamením?
（V té e chvíli vrazí Budivoj se zbrojnoši.）
4. Výstup
▼BUDIVOJ▲
Ó nebe! Bez okovu? Ha,co vidím!
Tam mríž je prolomena!
▼DALIBOR▲
Ba, tak jest!
O jednu chvíli zpozdit jste se meli
a orel pyšný byl by uletel,
ve volném vzduchu perutemi zavál,
až by byl zachvel hradu sínemi.
▼BUDIVOJ▲
Zde zrada krácela!Žaláre strážce!
▼DALIBOR▲
Rytirské slovo mejte!Ont bez viny.
Zde poskytnul mi housle, více nic,
a temi jsem si krátil dlouhý cas.
▼BUDIVOJ▲
Tak jest. - O žejsem zde jej nechal dlít!
Ted' hoch ten, zrádce, unik' pomste mé!
▼DALIBOR▲
Že prch' probuh, codíš!? Mé díky za tu zvest!
Ba tak, to byl ten mládec,
který mne spasit chtel!
O jaké kouzlo cítím,
že štastne uletel.
Když Zdenek bídne skonal,
byl on muj verný druh,
a k nemu jen me víže
prátelství verný kruh.
U verného mi lidu
jej nezastihne váš hnev,
bud' pozdraven, muj bratre,
a pomstou splat mou krev!
▼BUDIVOJ▲
Nejásej! Radosti seneoddej!
Poselství vážné nesu ti od krále.
Vyslyš je jako muž. Král takto káže:
At mecem zhyne Dalibor!
Soud dnešní den
bud' proveden.
lec po rytírsku budiž cten.
Tot káže mrav
a jeho stav,
by v pruvodu
šel do hrobu!
▼DALIBOR▲
Tak náhle! Práve ted'!Jak to? Proc to?
▼BUDIVOJ▲
Neptej se proc! Jižnelze odvolat
ten ortel smrti. Marnét vše doufání,
a marný je odpor všech prátel tvých!
▼DALIBOR▲
Jaká to zmena!
Pred chvílí tou
svet byl mi kouzlem, rozkoší,
a nyní kryje
jej cerné roucho,
jak hrobu stín zahaliv jej v noc.
▼BUDIVOJ▲
Ceká již knez, bypripravil te k smrti.
▼DALIBOR▲
Nuž bud' si tak!Jsem pripraven již k hrobu;
ac videli jste blednout líe v tu dobu,
vrací se vzdor zas, jenž se hrobu lek'.
Ját cítím, osud muj že padnout káže,
již víra v osud pevnou vuli váže;
však chci co muž padnouti jako rek!
Ac zasmušen je život muj, již z mládí
ját' uvyk' bouri, která reka svádí,
a spokojene zrím na život zpet.
Ont' poskytnul mi daru. jakých nebe
udílí tem, které jed pekla vstrebe,
on dal mi prátelství a lásky kvet!
Již prijdu, Zdenku, a ve krátké dobe
i Milada se vrátí zpet k tobe.
ta dívka svatá, pro kterou jsem žil.
Nuž dál, jen dál! Smrt duši nepoleká,
já znám ji z bitev. Zdenek na mne ceká!
Krev smyje vše, cím jsem se provinil!
Pochod
Promena 2.
（Pred veží. Noc.Jitka, Vítek a zbrojnoši Daliborovi. ilada v ženském odevu. Lid）
5. Výstup
▼MILADA▲
Nezaslechli jsteješte houslí zvuky?
▼SBOR▲
Tichá je noc a nemájako hrob.
▼MILADA▲
Já nedockám sechvíle,
až jej k srdci privinu
a po prestálé strasti
u neho odpocinu.
▼JITK▲
Utiš se, draháduše,
již vzejde hvezda skvelá
a po celý pak život
ti zárit bude s cela.
▼MILADA▲
Dosud je tich! Cožnic se nepohnulo?
▼SBOR▲
Tichá je noc a nemájako hrob.
▼MILADA▲
Ach, jestli snad jejstihla
osudu ruka mstivá!
Noc zlocinu je rouchem
a ruka zrády živá!
▼JITKA▲
Zapud' ty chmury zduše,
noc jasná kolem leží,
tat' útocištem lásky
a chote tvého streží!
（Zazní umírácek.）
▼MILADA▲
Ha, ký to hlaholzvonu!?
▼JITKA, SBOR ▲
Tiše! Slyš!
▼SBOR MNICHU ▲
（na hrade）
Život je pouhý klam a mam
a plevel tela krása.
Kdož dospeli až k šedinám.
tem vecná kyne spása.
▼MILADA▲
Ha, on je prozrazen!
（Jednomu zezbrojnošu vyrve mec.）
Vzhuru! Pojdme!
（K Vítkovi a kbrojnošum）
Ve zbran, ve zbran, vymuži!
Smrt heslem naším bud'!
Na hradby se návalem žente!
Dobyjte tu skalnatou hrud!
By byla bych jen žena,
v tele chrabrou duši mám.
Tam vítezství nám kyne.
Za mnou, za mnou, volám!
▼VÍTEK, ZBROJNOŠI ▲
Hurá! Hurá! Hurá!
▼ŽENY▲
Jako lvi se v príval boje
pomsty lacní reci valí,
zdali j e ten proud - ó beda -
rouchem smrti nezahalí?
Z hradu bran se voje rítí,
v hrozném boji mece zvoní!
Jak se skoncí as ten zápas,
kam se vítezství tu skloní?
▼JITKA▲
Milada tam! Ji vede Dalibor!
6. Výstup
▼DALIBOR▲
（privádí ramenouMiladu）
Milado!
▼MILADA▲
（jako ve snu）
Kde jsem to? O jak blazemi!
Již tela težká schránka
volní duši mou.
Na lehkých mráckách
povznáším se již vzhuru
a líbám krásné, zlaté hvezdy!
A tam, a tam, jde on, Dalibor!
▼DALIBOR▲
Neopust mne, draháduše,
posvátný muj klenote!
Zustan, zustan pri mne!
Neopust mne, ty muj drahý živote!
Zustan u mne!
▼MILADA▲
Dalibor!
▼DALIBOR▲
Ó zustan!
▼MILADA▲
Dalibor!
（Zemre.）
▼DALIBOR▲
Milado!
（Klesne nad mrtvolou.）
▼JITKA, ŽENY▲
Hle, ta rajská Vesny ruže!
Mráz zachvátil její puk.
Ach, to srdce vrelé lásky,
navždy umlk' jeho tluk!
7. Výstup
▼BUDIVOJ▲
Neprátel zástupporažen a zbit.
Již volnost dejte davu plachých žen.
My zvítezili!
▼ZBROJNOŠI ▲
My jsme vítezi!
▼BUDIVOJ▲
（uvidí Dalibora）
Co vidím? Poddej se, Dalibore!
▼DALIBOR▲
Pricházíte mi vítaní.
Sladké ted bude mé skonání!
Ceká mne Zdenek s Miladou!
（Vrhne se s Budivojem do boje a klesne.）
DEJSTVÍ TRETÍ
(Královská sín. Vladislav.Kolem neho soudcové, pred ním Budivoj a Beneš; v rukou dril sácek spenezi a cedulku)
Predehra
1. Výstup
BUDIVOJ
Preslavný králi,pánové prejasní!
Tak jest, jak to pravím vám. Vzpoura, vzpoura
ve meste vre, podnecována jen
skrytými many, již jsou v noci cinní,
by získali pro Dalibora lid.
Již nekolik jich v ruce stráže padlo.
Ba již i v tento hrad,
až k trunu královského vehlasu
si zrada mrzká troufala.
Slyš králi sám tohoto starce zprávu!
BENEŠ
Ctyricet let jižtomu bude,
co verne konám službu svou,
však nepoznal jsem nikdy ješte
co živ jsem zrádu takovou.
Jakéhos mládce harfeníka
jsem z útrpnosti k sobe vzal;
chudým se zdál, pln nevinnosti,
že byl by kámen rozplakal.
Však hruzou ztrnuly mé kosti,
když pravdu zlou jsem uslyšel,
že vyzvedac to byl a zrádce,
jenž s Daliborem mluvit chtel.
Dnes vecer ztratil se a zmizel,
bez stopy propadnul se v zem;
ten mešec a ten list jsem našel,
na kterém stojí: "Mlc a vem!"
Lec nechci verolomne vzíti
ten mešec-mamon proklatý!
Radej bych zhynul bídou, hlady;
hrozím se této odplaty!
Ctyricet let již tomu bude, atd.
(Vladislav pokyne, Budivoj a Beneš odstoupí.)
2. Výstup
VLADISLAV
V tak pozdní dobupovolal jsem vás sem,
neb chvátá cin a zráda zkázou hrozí,
a bez klidu a stání se nadra dmou!
Ted znáte vše, tož radte! Rozhodnete!
(Sám u sebe, mezitím co se soudcové radí )
Krásný to cíljenž panovníku kyne,
když v míru jen života proud mu plyne
a volne živ je povinnostem svým!
Pak muže štestím národ oblažiti,
vavrínem skráne své si ozdobiti.
pastýrem býti všude mileným!
Lec, v divoké-li stran a šiku zlobe
se pomstou musí zasvetiti dobe.
na ústech kletbu,ortel Perunuv,
ó pak se strastí život jeho zove,
bez , spánku noc, den hruzy nese nové,
a závidet mu nelze korunu!
(K soudcum.)
Jste již u konce?Jak jste rozhodnuli?
SOUDCOVÉ
Že vzrustákaždé chvíle zrady moc,
tož zemri Dalibor hned dnešní noc!
VLADISLAV
Uvážili jste ale
tohoto muže dar?
V nem plane jakýs vyšší
a nadpozemský žár.
Já sám jsem hodlal jednou,
v žalár jej vrhaje,
se smilovati nad ním,
zlocinu nedbaje.
SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on život svuj
neskoncí, dokud ješte cas!
VLADISLAV
Jaké to slovo hrozné!
Prohlásit ortel mám?
Co zde se skutkem stane,
pronikne k výšinám!
At’ Buh nad nim rozsoudí,
jak kdy to uzná sám,
ont' nepovstane nikdy,
když v hrob jej sklátit dám.
SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on život svuj
neskoncí, dokud ješte cas!
VLADISLAV
Vidím, že milostslabostí by byla!
Nuž stan se tak! Privedte správce sem!
(Budivoj vstoupí.)
At' mecem zhyne Dalibor!
Soud dnešní den
bud proveden!
Lec po rytírsku budiž cten!
Tot’ káže mrav
a jeho stav,
by v pruvodu,
by v pruvodu
šel do hrobu!
(Vladislav pomalu odchází se soudci, za nimi i Budivoj.)
Promena 1
(Daliboruv žalárjako prve)
3. Výstup
DALIBOR
(uzamrížovaného otvoru, bez želez)
Tot' tretí noc, kterou mi naznacila;
okovu prost jsa, prolomím pak snadno
poslední pruty mríže prorezané.
(Odhodí nekteré kusyna zem.)
A ted'-
Pro Buh! Mne volnost kyne!
Ha, kým to kouzlem,
ó svobodo, mi pláš,
planoucí svety
prede mnou otvíráš!
Života proude,
ted' bujne telem tec,
k novému cinu
pozvednu ostrý mec!
Však ted se zachvej,
ty Praho zpyšnelá,
která's mi bratra
pekelne zhubila!
N zanedlouho
tvou branou pujdu dál
ve jménu pomsty,
kterou jsem prísahal.
Nemysli sobe.
ty tam na trune svém,
že zastavíš mne
v tom hnevu zurivém!
Já jako boure
v hruze se privalím,
všeliký odpor
do prachu povalím!
Ha…
Ted' znamení jen houslemi bud dáno,
pak sepnu provaz, zavesím, a pryc!
(Chopí se houslí apristoupí k otvoru ve zdi. Jakmile riloží smycec, praskne struna.)
Ha, ký to das! Na houslích struna praskla.
Má býti snad to špatným znamením?
(V té e chvíli vrazí Budivoj se zbrojnoši.)
4. Výstup
BUDIVOJ
Ó nebe! Bez okovu? Ha,co vidím!
Tam mríž je prolomena!
DALIBOR
Ba, tak jest!
O jednu chvíli zpozdit jste se meli
a orel pyšný byl by uletel,
ve volném vzduchu perutemi zavál,
až by byl zachvel hradu sínemi.
BUDIVOJ
Zde zrada krácela!Žaláre strážce!
DALIBOR
Rytirské slovo mejte!Ont bez viny.
Zde poskytnul mi housle, více nic,
a temi jsem si krátil dlouhý cas.
BUDIVOJ
Tak jest. - O žejsem zde jej nechal dlít!
Ted' hoch ten, zrádce, unik' pomste mé!
DALIBOR
Že prch' probuh, codíš!? Mé díky za tu zvest!
Ba tak, to byl ten mládec,
který mne spasit chtel!
O jaké kouzlo cítím,
že štastne uletel.
Když Zdenek bídne skonal,
byl on muj verný druh,
a k nemu jen me víže
prátelství verný kruh.
U verného mi lidu
jej nezastihne váš hnev,
bud' pozdraven, muj bratre,
a pomstou splat mou krev!
BUDIVOJ
Nejásej! Radosti seneoddej!
Poselství vážné nesu ti od krále.
Vyslyš je jako muž. Král takto káže:
At mecem zhyne Dalibor!
Soud dnešní den
bud' proveden.
lec po rytírsku budiž cten.
Tot káže mrav
a jeho stav,
by v pruvodu
šel do hrobu!
DALIBOR
Tak náhle! Práve ted'!Jak to? Proc to?
BUDIVOJ
Neptej se proc! Jižnelze odvolat
ten ortel smrti. Marnét vše doufání,
a marný je odpor všech prátel tvých!
DALIBOR
Jaká to zmena!
Pred chvílí tou
svet byl mi kouzlem, rozkoší,
a nyní kryje
jej cerné roucho,
jak hrobu stín zahaliv jej v noc.
BUDIVOJ
Ceká již knez, bypripravil te k smrti.
DALIBOR
Nuž bud' si tak!Jsem pripraven již k hrobu;
ac videli jste blednout líe v tu dobu,
vrací se vzdor zas, jenž se hrobu lek'.
Ját cítím, osud muj že padnout káže,
již víra v osud pevnou vuli váže;
však chci co muž padnouti jako rek!
Ac zasmušen je život muj, již z mládí
ját' uvyk' bouri, která reka svádí,
a spokojene zrím na život zpet.
Ont' poskytnul mi daru. jakých nebe
udílí tem, které jed pekla vstrebe,
on dal mi prátelství a lásky kvet!
Již prijdu, Zdenku, a ve krátké dobe
i Milada se vrátí zpet k tobe.
ta dívka svatá, pro kterou jsem žil.
Nuž dál, jen dál! Smrt duši nepoleká,
já znám ji z bitev. Zdenek na mne ceká!
Krev smyje vše, cím jsem se provinil!
Pochod
Promena 2.
(Pred veží. Noc.Jitka, Vítek a zbrojnoši Daliborovi. ilada v ženském odevu. Lid)
5. Výstup
MILADA
Nezaslechli jsteješte houslí zvuky?
SBOR
Tichá je noc a nemájako hrob.
MILADA
Já nedockám sechvíle,
až jej k srdci privinu
a po prestálé strasti
u neho odpocinu.
JITK
Utiš se, draháduše,
již vzejde hvezda skvelá
a po celý pak život
ti zárit bude s cela.
MILADA
Dosud je tich! Cožnic se nepohnulo?
SBOR
Tichá je noc a nemájako hrob.
MILADA
Ach, jestli snad jejstihla
osudu ruka mstivá!
Noc zlocinu je rouchem
a ruka zrády živá!
JITKA
Zapud' ty chmury zduše,
noc jasná kolem leží,
tat' útocištem lásky
a chote tvého streží!
(Zazní umírácek.)
MILADA
Ha, ký to hlaholzvonu!?
JITKA, SBOR
Tiše! Slyš!
SBOR MNICHU
(na hrade)
Život je pouhý klam a mam
a plevel tela krása.
Kdož dospeli až k šedinám.
tem vecná kyne spása.
MILADA
Ha, on je prozrazen!
(Jednomu zezbrojnošu vyrve mec.)
Vzhuru! Pojdme!
(K Vítkovi a kbrojnošum)
Ve zbran, ve zbran, vymuži!
Smrt heslem naším bud'!
Na hradby se návalem žente!
Dobyjte tu skalnatou hrud!
By byla bych jen žena,
v tele chrabrou duši mám.
Tam vítezství nám kyne.
Za mnou, za mnou, volám!
VÍTEK, ZBROJNOŠI
Hurá! Hurá! Hurá!
ŽENY
Jako lvi se v príval boje
pomsty lacní reci valí,
zdali j e ten proud - ó beda -
rouchem smrti nezahalí?
Z hradu bran se voje rítí,
v hrozném boji mece zvoní!
Jak se skoncí as ten zápas,
kam se vítezství tu skloní?
JITKA
Milada tam! Ji vede Dalibor!
6. Výstup
DALIBOR
(privádí ramenouMiladu)
Milado!
MILADA
(jako ve snu)
Kde jsem to? O jak blazemi!
Již tela težká schránka
volní duši mou.
Na lehkých mráckách
povznáším se již vzhuru
a líbám krásné, zlaté hvezdy!
A tam, a tam, jde on, Dalibor!
DALIBOR
Neopust mne, draháduše,
posvátný muj klenote!
Zustan, zustan pri mne!
Neopust mne, ty muj drahý živote!
Zustan u mne!
MILADA
Dalibor!
DALIBOR
Ó zustan!
MILADA
Dalibor!
(Zemre.)
DALIBOR
Milado!
(Klesne nad mrtvolou.)
JITKA, ŽENY
Hle, ta rajská Vesny ruže!
Mráz zachvátil její puk.
Ach, to srdce vrelé lásky,
navždy umlk' jeho tluk!
7. Výstup
BUDIVOJ
Neprátel zástupporažen a zbit.
Již volnost dejte davu plachých žen.
My zvítezili!
ZBROJNOŠI
My jsme vítezi!
BUDIVOJ
(uvidí Dalibora)
Co vidím? Poddej se, Dalibore!
DALIBOR
Pricházíte mi vítaní.
Sladké ted bude mé skonání!
Ceká mne Zdenek s Miladou!
(Vrhne se s Budivojem do boje a klesne.)
