DEJSTVÍ PRVNÍ
（Hradní dvurobsazený stráží. V pozadíkrálovský trun. Lid, mezi nímJitka）
1. Výstup
▼LID▲
Dnes ortel bude provolán
a právu viník v obet'dán.'
Dalibor! Dalibor!
Však nechal se iprohrešil.
udatný, slavný rek to byl.
Dalibor! Dalibor!
▼JITKA▲
（zamyšlená osamote）
Opušteného sirotka malého
našel ve troskách starobylých sten.
ujal se mne a pod ochranou jeho
jsem vstoupila v životakrásný sen.
On chtel mi v pout' života chote dáti,
jenž nejdražším byl duši pokladem,
mela jsem štestí nejvyššíhoznáti
ve vlastním dome s drahýmmanželem
A ted'- ó beda mi -
v neprátel padne moc,
snad casne - beda mi -
jej pojme hrobu noc.
▼LID▲
Dnes ortel bude provolán
a právu viník v obet’dán!
Dalibor! Dalibor!
▼JITKA▲
Však ne! Zežaláre
pokyne záre!
Tož pádím na perutivetrové dál.
A v hrobu noc temnou
jdou druhové se mnou -
a osvobodíme jej z hrobových skal!
（Trubky zazní zajerištem ohlašují príchod krále a soudcu.）
Pochod. Príchodkrále a soudcu.
2. Výstup
（Strážeporádají lid. Král vystoupí na trun. Soudcové zasednou po obou stranách）
▼VLADISLAV▲
Již víte, jak tokrásné království
divokých vášní obetí se stalo,
a víte též, jak dlouho Dalibor
svévolne ruší mír, který jsem hledal,
a novým zlocinem se provinil.
Hrad Ploskovice prepad' s vojsky svými,
poboril hradby i purkrabíhozabil.
Však konecne pokorila vojska,
která jsem vyslal, Miladou pobádán,
padlého sestrou. Až tuDalibor
po strašné, krvavé se bitve poddal.
Je v moci mé. nad ním rozsoudí král!
By ale soud váš moh' být spravedlivý,
pred Daliborem slyšteMiladu!
3. Výstup
▼VLADISLAV▲
（Milada）
Již uchopte seslova
a vypravujte nám:
zde soudcu sbor zasedne.
by dal za právo vám.
▼MILADA▲
Muj duch se desí, nadramá se dmou,
co dím, je plác nad ztrátou ukrutnou!
▼LID▲
Slzami odela hnev!
▼JITKA▲
（pro sebe）
Strachem již mistydne krev!
▼MILADA▲
（vzchopivší se vší silou）
Volám! O mejtesmilování!
Vyslyšte žalné lkání!
Smilování!
Slitování!
Pohasnul den a v hrade
vše blažilo se snem.
Netušil nikdo zradu,
jež bdela pod hradem.
V tom hromové jsem rány
zaslechla z blízkých hor,
probudí mne výkriky zesna:
Dalibor! Dalibor!
A rincely mece
z té krvavé sece
i z dáli i blíž.
V požáru a kouri
zde vojska bourí
pod hradbami j iž.
Bloudím a drahého bratra
pod hradem volala jsem,
tam v dáli klopýtajekrácel
s oddaným panošem.
Z otevrené hrozné rány
krev se lila z rudých žil,
otevrel ústa – sklesl -
a duši vypustil.
Panoš horekující
mne odvedl v lesní šum,
tajnými cestami
jsem ušla neprátelum.
A nyní svou pred vámi skláním skrán,
o poslední oloupená. Žaluji nan.
Ont' zlocincem,
neb jeho mstou nešt’astna jsem.
Dalibor! Dalibor!
▼LID▲
Soucit budí tento zjev.
▼JITKA▲
（pro sebe）
Strachem stydne moje krev.
▼VLADISLAV▲
Milado, tešte se!Kdo ranil vás.
je veznem mým. Mé zbrani žehnal Pán
a tím i vám i zemi požehnal.
At' vstoupí Dalibor sem ku priznání!
▼MILADA▲
Mám jej snad zríti?
Tot’ bratra vrah.
jak bourí krev mi
v útrobách!
▼JITKA▲
（pro sebe）
Stuj Buh nyní pri mne!
duši mou spas.
Zjeviti nesmím
nader mých hlas.
▼MILADA▲
Jak bourí krev mi
v útrobách!
Mám jej snad zríti?
Tot' bratra vrah.
4. Výstup
（Dalibor vstoupí s lehkými okovy na rukou
a postoupí tišei hrde pred trun královský）
▼MILADA▲
（Pro sebe, prekvapena）
Jaký lo zjev! To netušil muj zrak.
▼LID▲
（mezi sebou）
Bud' viny jeho sebevíc,
jak klidne patrí osuduvstríc.
▼VLADISLAV▲
Na obžalobu tutoodpovez!
Hrad Ploskovice tajne prepadl jsi,
hrad poboril jsi
a purkrabího zabil jsi.
Omluv se,mužeš-li, pred námi bned!
▼DALIBOR▲
Zapírat nechci, nejsem zvyklý lháti.
Ját' prísahal jsem pomstu
a prísahu co rádný muž jsem splnil.
Vždy odolal jsem carozraku žen.
Po príteli muj duch toliko toužil.
Mé prání splneno, prátelství sen
jsem snil, u Zdenka v nader tun se hroužil.
Když Zdenek muj v svatém nadšení
zvuk rajský loudil v mysl rozháranou,
rozplýval jsem se vsladkém toužení,
povznesen tam, kde hvezdy jasné planou.
Však slyš! Už dávný cas jsem vedl hádku
s litomerickou radou zpyšnelou
a opet v boj jsem šel, po boku Zdenek,
muj drahý Zdenek, nerozdílný druh.
Boj zurit pocal hnevem.
Zdenek pad' v neprátel moc
a vášen surová mu stala hlavu,
mne pak v potupu ji narazila na hradbách na kul.
Hruz obraze,
který jsem pníti
tam musel zríti!
Tím zdešením
nevím, zda bdím!
Marne oko slze volá,
by si ulevila nadra má!
▼MILADA▲
（pro sebe）
Ta žaloba proniklanadra moje!
▼DALIBOR▲
Tu prísahal jsempomstu, hroznou pomstu!
Že Ploskovice Litomericum
pomáhaly-polehly popelem.
Pochoden k hrobu Zdenka!Purkrabí pak
splatil svou krví hlavu Zdenkovu.
▼VLADISLAV▲
Zlocinem tak pomáhalssobe sám!
▼DALIBOR▲
Muž právo k tomuvzíti si nenechá!
▼VLADISLAV▲
Tys vedl vzpouru proti svému králi!
▼DALIBOR▲
Moc proti moci! Tak tokáže svet!
Prohlášim sám to, nepadnu-li zde,
za Zdenka pykat musíLitomer!
A kdybys v tom mi, králi v ceste stál,
na trune bezpecne bysnesedel!
▼MILADA▲
Co dí?
▼LID▲
Tím slovem na se mecvytasil!
▼SOUDCOVÉ▲
Tys ortel smrti sobesám prohlásil!
▼DALIBOR▲
Nicím je mi život,
co Zdenek muj klesl,
vše jedno, zda zemru
snad zítra ci dnes!
▼MILADA▲
Co dí? Co dí?
▼DALIBOR▲
Až do dna vycerpán
radosti pohár,
tož zahodím od úst
ten šalebný dar!
▼JEDEN ZE SOUDCU▲
Tak, Dalibore, mí soudjednohlasne:
V žalári temném hyn. Až dokonáš!
▼LID▲
Již zríti nemáslunce tvár.
milosti jej se netkla tvár!
▼DALIBOR▲
Slyšels topríteli, tam v nebes kuru'?
Již chystají mi cestu k tobe zas!
Již cítím povznesen se vzhuru,
již zrím te v oblacích, slyším tvuj hlas!
Již piju opet piju strun tvých carozvuky!
Slavnej než zde zní písen tvoje tam!
▼LID▲
Jaký to zjev, jaký to zjev!
▼DALIBOR ▲
Nuž, vedte mne vžaláre noc a muky,
tou cestou pílím k nebes výšinám!
（Odejde.）
▼LID▲
Jaký to zjev, jaký to zjev!
Slavný rek, udatný rek to byl!
5. Výstup
▼MILADA▲
（už senemuže premoci, pred králem a soudci）
U svých mne zde vidíte nohou!
Odpust'te mu tak jako já,
jen dobré chtít ty ocimohou,
odpust'te mu, at' volnost má!
▼SOUDCOVÉ▲
On hrozil krále šedinám,
za zlocin ten at padne sám!
▼MILADA▲
U svých mne zde vidíte nohou!
Jen dobré chtít ty ocimohou!
Odpust'te mu, at' volnost má,
Moliste, moliste, odpust'te mu tak jako já!
▼SOUDCOVÉ▲
On hrozil krále šedinám,
za zlocin ten at padne sám!
▼MILADA▲
Milost, milost, atvolnost má,
odpustte mu tak jako já!
▼VLADISLAV▲
Porádek, zákon vlástimusí,
zlorádem zem nejvíce zkusí,
tož povinnost nám zákonem,
bychom preslechli naderhlasy,
zlocin nesmírí, neuhasí,
jen kdo jej schvátí ortelem.
（Odejdou, krome Jitkya Milady）
6. Výstup
▼MILADA▲
（nezpozoruje Jitku）
Jaká to boure nadra miplní
že krev mi v žilách staví beh!
On usmrtil, zabil mi bratra.
a prec mne k nemu cosi má.
Ó nehroz, ó nehroz mi, ó bratre!
A jen vinou mou
odnat mi nyní zcela,
zhynouti má ted pro mne jen
v žalári a vmucírnách tela,
jen pro mne zhynouti má!
▼JITKA▲
Tot' láska! Láskou rady zvíš,
a vzmuž se, vzmužse k cinu již!
▼MILADA▲
Neznám te!
▼JITKA▲
Jindy povím víc!
▼MILADA▲
Co žádáš!?
▼JITKA▲
Skutkem díky ric'!
Ze žaláre
pokyne záre,
tož pádím na peruti vetrové dál.
▼MILADA▲
A z hrobu žaláre
pokyne záre
tož pádím na peruti vetrové dál.
▼OBE▲
A v hrobu noc temnou
jdou druhové se mnou
a osvobodíme jej z hrobových skal!
DEJSTVÍ PRVNÍ
(Hradní dvurobsazený stráží. V pozadíkrálovský trun. Lid, mezi nímJitka)
1. Výstup
LID
Dnes ortel bude provolán
a právu viník v obet'dán.'
Dalibor! Dalibor!
Však nechal se iprohrešil.
udatný, slavný rek to byl.
Dalibor! Dalibor!
JITKA
(zamyšlená osamote)
Opušteného sirotka malého
našel ve troskách starobylých sten.
ujal se mne a pod ochranou jeho
jsem vstoupila v životakrásný sen.
On chtel mi v pout' života chote dáti,
jenž nejdražším byl duši pokladem,
mela jsem štestí nejvyššíhoznáti
ve vlastním dome s drahýmmanželem
A ted'- ó beda mi -
v neprátel padne moc,
snad casne - beda mi -
jej pojme hrobu noc.
LID
Dnes ortel bude provolán
a právu viník v obet’dán!
Dalibor! Dalibor!
JITKA
Však ne! Zežaláre
pokyne záre!
Tož pádím na perutivetrové dál.
A v hrobu noc temnou
jdou druhové se mnou -
a osvobodíme jej z hrobových skal!
(Trubky zazní zajerištem ohlašují príchod krále a soudcu.)
Pochod. Príchodkrále a soudcu.
2. Výstup
(Strážeporádají lid. Král vystoupí na trun. Soudcové zasednou po obou stranách)
VLADISLAV
Již víte, jak tokrásné království
divokých vášní obetí se stalo,
a víte též, jak dlouho Dalibor
svévolne ruší mír, který jsem hledal,
a novým zlocinem se provinil.
Hrad Ploskovice prepad' s vojsky svými,
poboril hradby i purkrabíhozabil.
Však konecne pokorila vojska,
která jsem vyslal, Miladou pobádán,
padlého sestrou. Až tuDalibor
po strašné, krvavé se bitve poddal.
Je v moci mé. nad ním rozsoudí král!
By ale soud váš moh' být spravedlivý,
pred Daliborem slyšteMiladu!
3. Výstup
VLADISLAV
(Milada)
Již uchopte seslova
a vypravujte nám:
zde soudcu sbor zasedne.
by dal za právo vám.
MILADA
Muj duch se desí, nadramá se dmou,
co dím, je plác nad ztrátou ukrutnou!
LID
Slzami odela hnev!
JITKA
(pro sebe)
Strachem již mistydne krev!
MILADA
(vzchopivší se vší silou)
Volám! O mejtesmilování!
Vyslyšte žalné lkání!
Smilování!
Slitování!
Pohasnul den a v hrade
vše blažilo se snem.
Netušil nikdo zradu,
jež bdela pod hradem.
V tom hromové jsem rány
zaslechla z blízkých hor,
probudí mne výkriky zesna:
Dalibor! Dalibor!
A rincely mece
z té krvavé sece
i z dáli i blíž.
V požáru a kouri
zde vojska bourí
pod hradbami j iž.
Bloudím a drahého bratra
pod hradem volala jsem,
tam v dáli klopýtajekrácel
s oddaným panošem.
Z otevrené hrozné rány
krev se lila z rudých žil,
otevrel ústa – sklesl -
a duši vypustil.
Panoš horekující
mne odvedl v lesní šum,
tajnými cestami
jsem ušla neprátelum.
A nyní svou pred vámi skláním skrán,
o poslední oloupená. Žaluji nan.
Ont' zlocincem,
neb jeho mstou nešt’astna jsem.
Dalibor! Dalibor!
LID
Soucit budí tento zjev.
JITKA
(pro sebe)
Strachem stydne moje krev.
VLADISLAV
Milado, tešte se!Kdo ranil vás.
je veznem mým. Mé zbrani žehnal Pán
a tím i vám i zemi požehnal.
At' vstoupí Dalibor sem ku priznání!
MILADA
Mám jej snad zríti?
Tot’ bratra vrah.
jak bourí krev mi
v útrobách!
JITKA
(pro sebe)
Stuj Buh nyní pri mne!
duši mou spas.
Zjeviti nesmím
nader mých hlas.
MILADA
Jak bourí krev mi
v útrobách!
Mám jej snad zríti?
Tot' bratra vrah.
4. Výstup
{(Dalibor vstoupí s lehkými okovy na rukou
a postoupí tišei hrde pred trun královský)}
MILADA
(Pro sebe, prekvapena)
Jaký lo zjev! To netušil muj zrak.
LID
(mezi sebou)
Bud' viny jeho sebevíc,
jak klidne patrí osuduvstríc.
VLADISLAV
Na obžalobu tutoodpovez!
Hrad Ploskovice tajne prepadl jsi,
hrad poboril jsi
a purkrabího zabil jsi.
Omluv se,mužeš-li, pred námi bned!
DALIBOR
Zapírat nechci, nejsem zvyklý lháti.
Ját' prísahal jsem pomstu
a prísahu co rádný muž jsem splnil.
Vždy odolal jsem carozraku žen.
Po príteli muj duch toliko toužil.
Mé prání splneno, prátelství sen
jsem snil, u Zdenka v nader tun se hroužil.
Když Zdenek muj v svatém nadšení
zvuk rajský loudil v mysl rozháranou,
rozplýval jsem se vsladkém toužení,
povznesen tam, kde hvezdy jasné planou.
Však slyš! Už dávný cas jsem vedl hádku
s litomerickou radou zpyšnelou
a opet v boj jsem šel, po boku Zdenek,
muj drahý Zdenek, nerozdílný druh.
Boj zurit pocal hnevem.
Zdenek pad' v neprátel moc
a vášen surová mu stala hlavu,
mne pak v potupu ji narazila na hradbách na kul.
Hruz obraze,
který jsem pníti
tam musel zríti!
Tím zdešením
nevím, zda bdím!
Marne oko slze volá,
by si ulevila nadra má!
MILADA
(pro sebe)
Ta žaloba proniklanadra moje!
DALIBOR
Tu prísahal jsempomstu, hroznou pomstu!
Že Ploskovice Litomericum
pomáhaly-polehly popelem.
Pochoden k hrobu Zdenka!Purkrabí pak
splatil svou krví hlavu Zdenkovu.
VLADISLAV
Zlocinem tak pomáhalssobe sám!
DALIBOR
Muž právo k tomuvzíti si nenechá!
VLADISLAV
Tys vedl vzpouru proti svému králi!
DALIBOR
Moc proti moci! Tak tokáže svet!
Prohlášim sám to, nepadnu-li zde,
za Zdenka pykat musíLitomer!
A kdybys v tom mi, králi v ceste stál,
na trune bezpecne bysnesedel!
MILADA
Co dí?
LID
Tím slovem na se mecvytasil!
SOUDCOVÉ
Tys ortel smrti sobesám prohlásil!
DALIBOR
Nicím je mi život,
co Zdenek muj klesl,
vše jedno, zda zemru
snad zítra ci dnes!
MILADA
Co dí? Co dí?
DALIBOR
Až do dna vycerpán
radosti pohár,
tož zahodím od úst
ten šalebný dar!
JEDEN ZE SOUDCU
Tak, Dalibore, mí soudjednohlasne:
V žalári temném hyn. Až dokonáš!
LID
Již zríti nemáslunce tvár.
milosti jej se netkla tvár!
DALIBOR
Slyšels topríteli, tam v nebes kuru'?
Již chystají mi cestu k tobe zas!
Již cítím povznesen se vzhuru,
již zrím te v oblacích, slyším tvuj hlas!
Již piju opet piju strun tvých carozvuky!
Slavnej než zde zní písen tvoje tam!
LID
Jaký to zjev, jaký to zjev!
DALIBOR
Nuž, vedte mne vžaláre noc a muky,
tou cestou pílím k nebes výšinám!
(Odejde.)
LID
Jaký to zjev, jaký to zjev!
Slavný rek, udatný rek to byl!
5. Výstup
MILADA
(už senemuže premoci, pred králem a soudci)
U svých mne zde vidíte nohou!
Odpust'te mu tak jako já,
jen dobré chtít ty ocimohou,
odpust'te mu, at' volnost má!
SOUDCOVÉ
On hrozil krále šedinám,
za zlocin ten at padne sám!
MILADA
U svých mne zde vidíte nohou!
Jen dobré chtít ty ocimohou!
Odpust'te mu, at' volnost má,
Moliste, moliste, odpust'te mu tak jako já!
SOUDCOVÉ
On hrozil krále šedinám,
za zlocin ten at padne sám!
MILADA
Milost, milost, atvolnost má,
odpustte mu tak jako já!
VLADISLAV
Porádek, zákon vlástimusí,
zlorádem zem nejvíce zkusí,
tož povinnost nám zákonem,
bychom preslechli naderhlasy,
zlocin nesmírí, neuhasí,
jen kdo jej schvátí ortelem.
(Odejdou, krome Jitkya Milady)
6. Výstup
MILADA
(nezpozoruje Jitku)
Jaká to boure nadra miplní
že krev mi v žilách staví beh!
On usmrtil, zabil mi bratra.
a prec mne k nemu cosi má.
Ó nehroz, ó nehroz mi, ó bratre!
A jen vinou mou
odnat mi nyní zcela,
zhynouti má ted pro mne jen
v žalári a vmucírnách tela,
jen pro mne zhynouti má!
JITKA
Tot' láska! Láskou rady zvíš,
a vzmuž se, vzmužse k cinu již!
MILADA
Neznám te!
JITKA
Jindy povím víc!
MILADA
Co žádáš!?
JITKA
Skutkem díky ric'!
Ze žaláre
pokyne záre,
tož pádím na peruti vetrové dál.
MILADA
A z hrobu žaláre
pokyne záre
tož pádím na peruti vetrové dál.
OBE
A v hrobu noc temnou
jdou druhové se mnou
a osvobodíme jej z hrobových skal!
