DEJSTVÍ DRUHÉ
(Silnice v dolním meste skrcmou)
1. Výstup
ZBROJNOŠI
Ba nejveselejší jetento svet,
když se touláme z ríše do ríše.
Tralala, tralala!
A komu leb vejpul, darmo tu klet,
ten at' si to za uši vpíše!
Tralala, tralala!
(Zbrojnoši jdoudo krcmy)
JITKA
(vstoupí mezi zpevem)
Dle této písne poznávám je vždy.
(Vítek vystoupí zkrcmy.)
Že jdeškonecne!
VÍTEK
Jitko, díte mé!
Jenom mlc, jenom mlc. drahoušku muj,
dlouho že nejdu již domu.
Ját' mám ato vojsko, lid nyní svuj,
jenž se neleká blesku, hromu!
JITKA
(ukazujíc na jinou.stranu mesta)
Proc jsi neprišel hned ke starene té,
jež mne chránila, muj drahoušku?
VÍTEK
Ted práve jíti jsemchtel,
tu prišla jsi sama, mé zlato!
OBA
(dívají se na sebe v lásce)
Ta duše, ta touha,
to srdce ten car,
tot' lásky mé je
velký dar…
Ani za ríši jej
nedám na zmar!
JITKA
Je Daliboruv osud tobeznám'?
VÍTEK
Vždyt' o nemslyším. kam jen hlavu dám!
JITKA
Slyš tedy dále!Žalobnici Buh
cit vnuknul v nadra. Oplakává ted
svuj cin, a láskou k nemu zahorela!
Varyto v rukou jako hoch žebrácký
se vkradla tajne na královský hrad,
klamajíc strážce milým lichocením.
A okolo stráží
tam chodí a hrá,
a slídí a zvídá
a pátrave se ptá!
OBA
A okolo stráží
tam chodí a hrá,
a slídí a zvídá
a pátrave se ptá.
JITKA
Však až dánám zprávu
VÍTEK
tu ješte noc
JITKA
prikrocme k dílu
VÍTEK
a jdem na pomoc!
OBA
Však až dánám zprávu,
tu ješte noc
prikrocmež k dílu
a jdem na pomoc!
2. Výstup
ZBROJNOŠI
Ba nejveselejší jetento svet,
když se touláme z ríše do ríše.
(Zbrojnošivystoupí z krcmy a vesele se smejí.)
VÍTEK
Pristupte, bratri apozdravte Jitku,
pomocí její zas jsme cíli blíže!
ZBROJNOŠI
Sláva tobe, slávatobe,
Vítka nevesto milá,
na niž co na jarní ruži
oko rádo pohlédá!
JITKA
Sláva vám bud', sláva vám,
muži mece, mužiprapora,
na než co na lesa doubce
oko rádo pozírá!
VÍTEK. ZBROJNOŠI
Sláva tobe, slávatobe!
Tož v hodinu štastnou jsme opet
ve spolek slouceni,
u verném a statecném kole
pro vec svou nadšeni.
Ó nebe, kéž se to zdarí,
vzdor hrozbám neštestí;
bud’me statní, budme jarí.
nuž a slavme vítezství.
VÍTEK
Jitku ted' povedu domu,
vy však pijte až po noc!
Plány naše nevyzradte,
kvaste, hodujte, však platte,
smíchu, zpevu moc a moc!
(S Jitkou odejde.)
ZBROJNOŠI
Vizte, tam jdoujiž, hled'te. tam krácí,
pekný párek to bude vám!
Na jeho blaho prázdnete cíše,
až budou sudy všechny ty tam,
všechny ty tam!
(Vracejí se dokrcmy.)
Promena 1.
(Vnitrní prostorahradu s bytem žalárníka. V pozadí stráže)
1. Výstup
BUDIVOJ
Nejvetšíbedlivosti treba,
velkýt' je Daliboruv pluk,
a zanedbáš-li, ceho treba,
zastihne smrt te ze sta ruk!
BENEŠ
Pane, na mne spolehejte,
slibu mému víry dejte!
(Mezitím šlaokolo Milada v mine prestrojená, s taškou a košíkem potravinami naplneným do bytu žalarníka.)
BUDIVOJ
Jaký to hoch jestjejž odcházet zrím?
BENEŠ
Bez strachu budte, pane,vše povím!
Ten hoch zde je ubohý žebrák,
který se zvucným varytem
a s písnemi v hrdélkumladém
od stráží byl propušten sem.
Nemám ni dítek, ni ženy,
a stárím již mi tuhne krev,
tož vzal jsem k sobe hocha toho,
by potešil mne jeho zpev.
A veru, pane, verte mne to,
on slouží hbite, rád mne má,
vsadím se, že nemá již. nikdo
takového sluhu jako já.
BUDIVOJ
Lec príliš sobe nehov,starce,
velkýt je Daliboruv voj,
a zanedbáš-li ceho treba,
skoncí ten boj se truchlive!
(Odejde vážne.)
2. Výstup
BENEŠ
(sám)
Ach, jak težkýžalárníka
život jest, jak truchlivý!
Dvére praští, okovrincí,
zdí tu stín jen šedivý.
Sám se zdám v žaláribýti,
vukol vida bídu jen,
a kdyby i nadra pukla.
musím zdát se zkamenen!
3. Výstup
MILADA
(vybehne z bytužalárníkova)
Hotovo všechno,
sednete sem!
Uzenek hojnost,
maso tu dobré,
máslo, chléb, sýr tu,
piva zde všem;
jezte a pijte,
každý si vezmi co vem!
BENEŠ
Velikou mám z tebe radost,
chlapce muj, když tetak zrím!
Chovej vždy se statne, já ti
budu otcem peclivým!
MILADA
Hotovo všechno,
sednete sem!
BENEŠ
Uzenek hojnost,
maso tu dobré,
máslo, chléb, sýr tu,
piva zde všem!
MILADA
Jezte a pijte,
vezmi co vem!
BENEŠ
Ješte mám cos nastarosti,
než zasednu k hodu sem!
MILADA
Noc již rozpjalasvá krídla
po nebi i nad svetem!
BENEŠ
Byt’ i mdlé mé nohy byly,
to však vykonat musím.
MILADA
Nemoh' bych snad jíti za vás?
Mladých nohounešetrím.
BENEŠ
(s radostí)
Chtel bys snad, óchlapce?
MILADA
Rád bych!
BENEŠ
Snad to dovoluje rád.
MILADA
Budivoj odešel dávno.
rcete jen a pujdu rád!
BENEŠ
Poslechni!
Dolu sedmdesát schodu…
Tamt' Dalibor!
(vesele, tají však radost)
Že Dalibor?
BENEŠ
Ty znáš rytíre?
MILADA
Videl jsem jej pouzejednou!
BENEŠ
Budít’ on lítost mou.
V zoufalství zpola
prosil mne casto o nejakéhousle,
by hrou si zkrátil dlouhou, pustou chvíli!
Kterýpak Cech by hudbunemel rád!
Za mladých let jsem hrával na ne též,
trvám, že ve starém harampádí
ty housle ješte! Pujdu pro ne hned;
ty mu je dáš!
MILADA
Dobrá já mu je dám!
(Beneš odejde do svého bytu.)
4. Výstup
MILADA
Jak je mi? Ha, taknáhle prišla již
ta chvíle dávno s nebe vyprošená,
kdy bude dáno mi jej videt,mluvit s ním!
Radostí nesmírnou
se kalí zrak muj,
a srdce mi buší,
ted' Buh pri mne stuj.
Ó nebe, nebe! Dej, at tak se stane!
Slyšíš-livýkrik lidských nader snad,
kéž hlas muj k tobe prorazí, ó Pane!
Dej svobody, at zár se mu dostane!
Slyšíš-li výkrik lidských nader snad,
ó nebe, nebe, dej svobody,
at zár, ta jasná zár muzaplane!
5. Výstup
(Beneš vstoupí)
BENEŠ
Zde jsou ty housle!Vezmi lampu též,
neb tmavé jsou ty dlouhé schody dolu.
První jen branku zavru za tebou,
pockám pak tu! K druhýmpak brankám dál
již dojdeš závorami pevne zavrenými.
Posun je zpet a nemeškej tam dlouho!
Už rád bych s druhy svými hodoval.
Ty však se treseš!
MILADA
Mne pojímá radost,
kterou pocítí rytírDalibor!
BENEŠ, MILADA
Ano, bude míti radost.
jeho sen že vyplnen.
Snadneji svuj osud snese
jeho duch tak posilnen.
(Odejdou)
Promena 2.
(Tmavý žalár. Vpozadí zavrená branka- Dalibor drímá. Proti nemuse vyjasní a na oblacích vznáší se Zdenek co prelud snu a hraje na housle)
1. Výstup
DALIBOR
(probudí se, obra, Zmizel)
Nebyl to on zas? Nebylto zas Zdenek?
Nezaslechl jsem zvuky zlatých strun?
Kde meškás, Zdenku?Zjev se, príteli!
On jde me potešit, vesnu se blíží,
nemuže jinak ke mne Zdenek muj.
Ó Zdenku, jedno jen obejmutí,
a žalár bude rájem mi.
Chci volnost, všecko zapomenout,
zasvitne-li sem pohled tvuj!
Lec hrobu stíny nás od sebe delí,
ty truníš tam ajá zde hynu v celi.
Ó Zdenku, že mi nelzeobraz tvuj,
když v mysli mi tane, kouzlem
ucarovat na veky!
Ó Zdenku, ó Zdenku!
O kéž bych jenom housle mel,
bych aspon tóny ty zas pricaroval,
po kterých sladce blouzním den i noc,
a byt’ bych znal išpatne smyccem vládnout.
Slyš! Nepraští todvere?
Co znamená as pozdní návšteva ta?
2. Výstup
(Milada vstoupí s houslemi a lampou.)
MILADA
(podává Daliborovi housle)
Vem tento chudý dárek z ruky mé.
DALIBOR
(chytí housle, anižby pohlédl na Miladu)
Konecne mám ty dávno ždané housle!
Ó Zdenku, Zdenku, Zdenku!
Lec kdos ty? O rci mi, chlapce,
povez mi, kdo že jsi ty?
MILADA
Ty ptáš se, kdože jsem? Aj, nepovšimnuls
tenkrát sobe tváre mé? Nuž vez!
Jsem ubohá ta žena,
jež te z pomsty udala
a s tebou stála vyslyšeti soud!
Má vina to, že zde vžalári hyneš!
DALIBOR
Milado! Možná-lito?
MILADA
Jsem Milada!
Lec spatrit te jen jednoustací
v té svaté chvíli, dím to bez obalu,
a horce, vrele pykat cinu,
tak kázal mocný nebes Pán!
Co lyrník jsem se v hrad ten vloudila,
nic nedbala na život.svobodu.
jen abych správce získala,
až mne poslal Shouslemi.
Lec tajne nesu též.
co treba k úteku a pomoci,
bys mríž v té zdi moh' proraziti veskrz
a otevrít si cestu k svobode!
Dalibore, odpust', prosím,
divokou tu pomstu mou.
Žal hluboký v nadrechnosím,
smir se, smir se s ubohou!
DALIBOR
Ó Zdenku muj, tedchápu, proc jsi prišel,
své hry carovným zvukem chtels
ohlásit príchod spasitelky mé,
která má v nadrech mých te nahradit.
Povstante již, Milado!
Vy žena jste, která premohla mne.
Ját' usmrtil vašeho bratra,
chci být vám bratrem,prítelem a vším!
Sem na srdce k vecnému svazku duší!
MILADA
Dalibore!
DALIBOR
Milado!
MILADA
Tys ted muj!
DALIBOR
Ano tvuj!
Tvým chci býti stuj co stuj!
MILADA
Tvou chci býti stuj costuj!
OBA
Ó nevýslovnéštestí lásky,
když duše dve upoutá cit
a v pustém. divém života proudu
v nich svornost. vernost nalezne byt!
Nikdy nezvadne od jedu žalu,
radosti venec rozkvítá.
ano, i v noci žaláre rozkoš
rajského blaha prosvítá!
MILADA
Dalibore!
DALIBOR
Milado!
MILADA
Tys ted muj!
DALIBOR
Ano. tvuj!
Tvým chci býti stuj co stuj!
OBA
Tys ted muj! Ano, tvuj!
