PRVNÍ JEDNÁNÍ
PŘEDEHRA
(Solicitátorův pokoj u Dra. Kolenatého. V pozadi dvéře ven, vlevo do kanceláře.
Při zadni stěně vysoká registratura; při ni žebřiček.
Na stěnách různé tarify, vyhlášky, kalendaře, telefon. Všude plno listin, aktů.)
VÍTEK
(uklizi akta do registratury)
Ach je, ach bože! Jedna hodina.
Starý už nepřijde.
Causa Gregor Prus.
G-G-R - Tady.
(vylézá po žebříčku)
Causa Gregor...
Koukej! Tady už dodělala.
Ach je! Ach bože!
(listuje v fasciklu)
Osmnáct set dvacet sedm,
dva a třicet,
čtyřicet, čtyřicet sedm,
za pár et jsme mohli mít stoleté jubileum:
(zastrkuje fascikl)
Causa Gregor-Prus.
Ahí! Nic netrvá věcně!
Vanitas... popel a prach!
(usedne zamyšleně na nejvyšší přičli žebřičku)
To se ví! Stará slechta!
Jakí by né! Baron Prus!
Soudi se o sto let, špinavec!
Citoyens! Občane!
Strpíte nadále,
(Gregor zůstane stát ve dveřich;sám nepozorován, chivilku poslouchá)
aby tento stav,
jenž děkuje za výsady jen tiranii...
GREGOR
Občane Marate!
VÍTEK
Ach-ich! To není Marat.
(slézá se žebřičku)
To je Danton,
řeč z 23, října 1792.
Prosím tisíckrát za odpuštění.
GREGOR
Doktora tu není?
VÍTEK
Dosud se nevrátil.
GREGOR
A roszudek? Stojí špatně?
Jsem ztracen?
VÍTEK
Némohu sloužit.
Nevím, starý je
od rána u soudu.
GREGOR
(vrhne se do klubovky)
Zatelefonujte tam.
VÍTEK
Prosím hned.
(do aparátu)
Haló! Doktor Kolenatý.
Již odešel? Tak dékuju.
(zavěšuje)
Již odešel.
GREGOR
A roszudek?
VÍTEK
Nemohu sloužit.
Když já si vzpomenu,
že třicet let
jsme drželi ten proces –
A vy hned k nejvyššímu soudu!
Takhle zabít
stoletou památku.
GREGOR
Nežvaňte, Vítku.
Já to chci konečně vyhrát!
VÍTEK
Nebo prohrát.
GREGOR
A prohrajem-li, pak -
VÍTEK
Pak se zastřelte.
Zrovna to tak říkal váš otec.
GREGOR
Však se zastřelil.
VÍTEK
Pro dluhy á konto dědictví.
GREGOR
Mlčte, prosím vás!
KRISTA
(vejde)
Táti, ta Marty te ohromná,
Táti, ta Marty te ohromná!
GREGOR
Kdo, kdo?
VÍTEK
Kdo, kdo?
KRISTA
No, přece Marty!
GREGOR
Kdo je to?
KRISTA
Emilia Marty! Emilia Marty!
VÍTEK
Má dcera je u divadla!
KRISTA
O táti, táti!
Já půjdu od divadla,
to je největší zpěvačka na světě!
Já půjdu od divadla,
já tam nezůstanu...
protože nic neumím!
Táti ta Marty!
Bože, ta je, Bože, ta je krásná!
GREGOR
A kolik je jí let?
KRISTA
To nikdo neví, to nikdo nepozná!
VÍTEK
No-tak, asi třicet?
KRISTA
To už. A krásná je!
GREGOR
Dnes večer přijdu do divadla.
Ne na Marty, ale na Vás!
KRISTA
To byste byl osel! A k tomu slepý.
VÍTEK
O-jé!
KRISTA
Nedívat se na Marty!
VÍTEK
O-jé! Ta je hubatá!
KRISTA
(Gregor)
Nemá mluvit o Marty,
když ji nezná!
KOLENATÝ
(vejde)
Tady prosím, jenom račte.
(Marty se objeví ve dveřich)
KRISTA
Ježíši Kriste!
To je Marty! Táti pojď
(Vítek po spičkách odcházi, za ním Krista)
KOLENATÝ
(Marty)
Čim mohu sloužit?
MARTY
Doktor Kolenatý?
To děvcě jsem někde viděla –
Jsem Marty,
jdu k Vám ve věci-
KOLENATÝ
O prosím, račte, račte!
MARTY
Jdu k Vám
ve věci procesu Gregora.
GREGOR
Jak že? Milostpaní?
MARTY
Nejsem vdána.
KOLENATÝ
(představí)
Slečno Martyová,
můj mandant, pan Gregor.
MARTY
Tenhle?
Tenhle? Ať si třeba zůstane.
(usedá proti ní)
Tedy Vy jste ten advokát,
co zastupuje toho Gregora v procesu
o dědictví Pepi Prusů?
KOLENATÝ
Totiž barona Ferdinanda Josefa Prusa,
zemřelého.
MARTY
On už umřel?
KOLENATÝ
Bah! Dokonce před stolety.
MARTY
Chudáček! To jsem nevěděla.
KOLENATÝ
Ach tak, ach tak!
Mohu vám snad
něčim jiným posloužit?
MARTY
(vstane)
Ó, nechci zdržovat.
KOLENATÝ
(vstane)
Pardon, Slečno!
Myslím, že jste nepřišla bez příčiny?
MARTY
(usedá zas, rozevře časopis)
Ano: Čtu:"Poslední den procesu,
Gregor contra Prus".
Náhoda, co?
KOLENATÝ
Inu, ve všech novinách to bylo.
MARTY
Zkrátka,
můžete mi něco říci o tom procesu?
KOLENATÝ
Tažte se.
(položí se v lenošce)
MARTY
Vypravujte.
KOLENATÝ
Tedy kolem roku 1820 vládl
na panství Průsu
slabomyslný baron Ferdinand Prus.
MARTY
Pepi že byl slabomyslný?
KOLENATÝ
Tedy podivínský.
MARTY
Ne, nešťastný.
KOLENATÝ
Jak to můžete vědět?
MARTY
Vy teprv ne!
KOLENATÝ
Pán Bůh suď!
Tedy Josef Ferdinand Prus,
který zemřel bezdětek
a bez závěti roku 1827-
MARTY
Nač zemřel?
KOLENATÝ
Zápal mozku či co.
V dědictví se uvázal
jeho cousin,
Emmerich Prus –Zabrzezinski.
Proti němu vystoupil baron Szepházy,
synovec matky zesnulého,
s žalobou o celé dědictví,
a s nároky
na zboži Loukov
jakýsi Ferdinand Karel Gregor
hnde roku 1827.
MARTY
Počkejte-
tehdy musel být Ferdinand malý chlapec.
KOLENATÝ
Zcela správně, chovanec Tereziásnké akademie.
Jeho nárok na zboži loukovské
opíral se o tato fakta:
Předně zesnulý se dostavil osobně
k správci Tereziánské akademie,
höchstpersönlich, a prohlásil,
že odevzdává celé svrchupsané zboží
dem gennanten Minderjährigen,
řečenému Gregoru,
kterýž, sobald er majorenn wird,
stává se vlastníkem.
Item pro secundo: že řečený nezletilý
dostával na rozkaz a za živobytí zesnulého
požitky a výkazy svrchuspsaného zboží
s titulem: Besitzer und Eigentümer.
MARTY
Tak to by bylo všecko v pořádku.
KOLENATÝ
Pardon, pardon.
Proti tomu namital baron Emerich Prus,
že zesnulý nezanechal
psaného testamentu a naopak,
že ve své poslední hodince
učinil ústní pořizení
ve prospěch osoby jiné.
MARTY
Vždyť to není pravda!
KOLENATÝ
V tomhle je ten háček!
MARTY
Vždyť to není možná!
KOLENATÝ
V tomhle je ten háček!
(Vylézá po žebřičku, vyndá fascikl Gregor, usedne na poslední příčli a listuje)
Hned Vám to ukážu:
"umírající ve vysoké horečce
prohlásil několikráte,
že zboží Loukov
Herr Mach Gregor zukommen soll..."
(zastrkuje fascikl)
Po česku
Řehoři Machovi!
MARTY
Ale je to přece omyl –
to je omyl!
Pepi přece myslel na Gregora,
Ferdi Gregora!
KOLENATÝ
Litera scripta valet.
Co je psáno, to je psáno.
A zatím cousin Szepházy
vyšťáral nějaké individum, které se jmenoval
Řechoř Mach.
MARTY
Počkejte! Počkejte!
Vždyť to byl jeho syn,
Ferdi byl přece jeho syn!
Ferdi byl přece Pepo syn!
KOLENATÝ
Kdo? Čí syn? Jeho syn?
GREGOR
Jeho syn?
KOLENATÝ
A kdo byla jeho matka?
MARTY
Matka? Jmenovala se Ellian MacGregor,
zpěvačka dvorní opery.
GREGOR
Jak se jmenovala?
MARTY
Víte, to je škotské jméno.
GREGOR
Slyšite, doktore?
Mac – Gregor!
Žádný Mach! Chápete?
KOLENATÝ
(usedá se)
Ale proč pak její syn
se nenazývá MacGregor?
MARTY
Inu, z ohledu
k matce.
Ferdi totiž nepoznal
svou matku.
KOLENATÝ
Ach tak. Máte toho doklady?
MARTY
Nevím. Tak dál.
KOLENATÝ
Nu ták dál:
A z těch dob trvá proces
mezi několika generacemi,
Prusů, Szepházů,
Gregorů –
za pomoci doktorů Kolenatých.
A dík této pomoci
prohraje to poslední Gregor,
a sice náhodou zrovna dnes!
Tak to je všecko.
Máte nějaký dotaz?
MARTY
Ano. Co potřebujete, abyste to vyhrál?
KOLENATÝ
Psaný testament.
MARTY
A víte o nějakém?
KOLENATÝ
Není žádného.
MARTY
To je hloupé.
KOLENATÝ
Nepochybně.
(vstane)
Ještě nějaký dotaz?
MARTY
Komu teď patří
starý Prusův dům?
KOLENATÝ
Právě mému odpurci Jaroslavu Prusu.
MARTY
Tak poslyšte:
V Prusově domě bývala taková skřiň.
Každá zásuvka měla
svůj letopočet.
GREGOR
Archiv.
KOLENATÝ
Registratura.
MARTY
Jedna zásuvka měla letopočet
osmnáct set šestnáct.
Víte, toho roku se Pepi seznámil
s Elian MacGregor.
A do té schránky schoval dopisy,
které měl od Elian.
KOLENATÝ
(usedá)
Jak to víte?
MARTY
Nemusíte se ptát.
Jsou tam dopisy od správců.
Zkrátka, hrozně mnoho papirů.
Půjdete se tam podívat?
KOLENATÝ
Zajisté.
Ovšem, dovolí-li pan Prus.
