JEDNÁNÍ TŘETÍ
Proroctví
(Komnata Libušina na Vyšehradě)
Výstup 1
LIBUŠE
Mír zjednán mezi oběma zas bratry,
mír zjednán u milence milenčina
a u milenky milencovy též.
Rozluštěna jest neshoda!
Zas víže vás svornosti milá páska.
Jakž nemám z toho těšiti se dnes
stonásobně,
v den sňatku
s kýženým a milým mužem!
(k Chrudoši a Šťáhlavovi)
Nuž podejte si ruce ještě jednou!
Aj hle, Chrudoši, tvoje Krasava!
Nuž, jděte blazí! Ráda odpouštím
a prosit budu chotě, aby též –
jsa nadán mocí nyní veškerou –
vám odpustil, jak odpustila já!
Ne, již nemohu se déle,
zvláště pak hněvati dnes,
ano, srdce v blahu hýří,
v nitru chová jas a ples!
KRASAVA, RADMILA, ŠŤÁHLAV, CHRUDOŠ, LUTOBOR
Ó, díky tobě,
vyvolenče bohů,
ty šlechetnosti planá,
laskavá!
Ó, díky tobě, měj štěstí všude,
kam pošineš nohu,
buď tobě blaho jen a oslava!
(Fanfára z dáli)
LIBUŠE
On jde, on jde!
KRASAVA, RADMILA, ŠŤÁHLAV, CHRUDOŠ, LUTOBOR
On jde!
Výstup 2
(Libuše sama)
LIBUŠE
On jde!
Ještě nedohledný je oku dosavad,
neboť jej lidu oblily davy
jak balvan vlny zpěněné.
Avšak on jde, on jde!
Ó viz, velebný Kroku,
jenž s Vyšehradu
mocně panovals
a nyní světa ruchu vzdálen jsi, –
nadešla již rozhodná života chvíle!
Ó, požehnání svého dopřej mi,
ať štěstí nese
i národu i mně
po staletí, –
by zloba osudu nestihla lid
a nezastřela hvězdy jeho svit!
Výstup 3
(Libuše, děvy)
DĚVY
Nuž vítej nám, nevěsto ctná,
ty děvo cudná, líbezná!
Již kyne snubu doba.
Tvůj ženich již jde, nemeškej,
zář mu polila obličej,
ó, buďte šťastni oba!
LIBUŠE
On sluncem je, já lunou jeho, vaší,
vy jako hvězdy buďte, strážci naši!
DĚVY
Jasnému slunci jdeme vstříc,
hle, štěstím plane luny líc!
Proměna
(Volná prostora uvnitř Vyšehradu jako v prvním jednání)
Výstup 4
(Chrudoš a Lutobor přicházejí, za nimi Šťáhlav, Radmila a Krasava)
CHRUDOŠ
Neřekla vám, že dala všechnu moc
do rukou svého manžela?
LUTOBOR
Zas klame tebe nedůvěra zlá,
znak důvěry nes na čele!
CHRUDOŠ
Ne, ne, co vhod mi není,
to snášet nehodlám!
Jsem také muž jak on
a v pažích sílu mám!
Jsem muž, a u Peruna,
bojův se nelekám,
do zápasu, válečné bouře
se rád a směle dám!
ŠŤÁHLAV
Ó bratře, drahý bratře,
ukroť svých ňader slepou nenávist!
Již k dobrému se zlo obrací,
zlých úmyslův buď prost a čist!
CHRUDOŠ
Jsem odhodlán!
LUTOBOR
Ustaň, ty lutý! Svému-li se knězi,
dle práva zvolenému, nepoddáš,
nebudu tchánem tvým a dcera moje
tvou ženou!
KRASAVA
Ó poshov, miláčku,
ve hněvu svém,
sic žal se uhostí
v srdečku mém.
Pro lásku se naši,
miláčku můj, vzdej,
ode mne ty se
uprositi dej!
CHRUDOŠ
Ó zraku, čarovný zraku,
jenž záříš perlami!
Dej zlíbati ty slzy,
co řinou v ňadra mi!
Nevěsto má nejdražší,
poklade duše mé,
mám, tebe sotva našed,
zas ztratiti tebe?
Ne! Ne, ne, ne! Nuž poznej
mé srdce aspoň dnes,
vše rád snesu z lásky k tobě,
co chystá pomsty běs!
Výstup 5
(Slavnostní pochod. Leši a vladyky s Radovanem v čele vystoupí, pak Libuše a Přemysl, ze nimi kráčejí děvya seřadí se pod lípou s obou stran trůnu. Lid)
PŘEMYSL
Hoj, tvrdý Vyšehrad, buď stokrát vítán!
Dnes nový host jej navštívil,
oddán tvé službě, lide.
Mír ho doprovázej,
neb aj, toť Libuše jej vede v hrad!
(k Libuši)
Ó moje choti, moje choti drahá,
jak vysloviti city mám!
Ve blažené se rozkoši potácím,
ó, kéž to nebyl sen a klam!
LIBUŠE
Ó choti, kýžený a drahý choti,
i mně,
i mně nedáno slov!
Mne plní štěstí nikdy netušené
a hvězdami je poset žití krov.
PŘEMYSL, LIBUŠE
Ó bozi, kteří trůníte ve záři
a vévodíte světa končinám,
pohleďte na nás milostivou tváří,
za požehnání prosby nesem k vám!
RADOVAN, OSTATNÍ
Vyplněn úkol náš,
voláme: sňatek váš buď požehnán,
nebeských darů dost,
pokoj a blaženost budiž vám dán!
LIBUŠE
A teď, šlechetný choti, vyvolený
za knížete v obecném jásotu,
na zlatý stolec se mnou vstupte již!
(polohlasně k Přemyslovi)
Však prosby pomněte, mé první prosby
vám k srdci položené!
PŘEMYSL
Právo všech nejkrasší je milost konati! –
Vy leši, vladyky a kmeti všichni!
Zde stojím odhodlán jsa úplně,
jak lidu zvyk a mrav to káže,
však přispěním, pomocí vaší
být soudcem,
vladařem a knížetem!
LEŠI, VLADYK A LID
Buď zdráv, buď zdráv, ó choti Libušin!
Měj stále v mysli slávy čin!
PŘEMYSL
Ó, nechte mě hned na počátku vlády
konati svou povinnost!
Já zvěděl
o lutém sváru dvou bratrů.
Spor ten je vyrovnán,
neb starší bratr
se mravům lidu podrobil; svůj meč
tasiti nemusím;
(vážně)
jsem tomu rád!
Však hana, kterou starší bratr, Chrudoš,
na tomto místě
svou kněžnu Libuši byl zasypal –
LIBUŠE
(tiše k Přemyslovi)
Měj v mysli prosbu, první prosbu moji!
KRASAVA
(tiše k Chrudošovi)
Nuž, pro naši lásku
vroucí se již vzdej,
politování,
hle, s ubohou měj!
CHRUDOŠ
Volá mě pán a Chrudoš půjde,
jsa hotov uklidit spor,
ať smířen pohany vzdor.
Měj statky a jmění mé
a ponechej je v moci své.
Chceš života mého?
Zdeť hlava jeho.
Však nežádej, bych zneuctil
svou hlavu v prachu.
Mám pýchu v srdci, která nezná strachu!
PŘEMYSL
Toť ctihodný muž,
kdo se ve cti míti zná,
a nechci jeho pohanět čest.
Chci, aby smířil potupu,
chci, aby smyl ji jakkoli,
dle vlastní vůle své.
Mám svaté právo žádati to na něm!
CHRUDOŠ
Buď smír mou pokorou!
Hle, noha ta, jež nekoří
se, leda bohům, ve prach
před Libuší tu kleká ku smíření!
PŘEMYSL
Ne na zem, ke mně, sem na prsa má!
Tys hanu její smyl,
jsme vyrovnáni!
KRASAVA, RADMILA, ŠŤÁHLAV
RADOVAN, LUTOBOR
Buď tobě chvála
za milost tvou,
že smilovala se
nad vinou.
Tys láskou na trůně
se vlásti jal
a v národě lůně
cit vděku vzňal!
VŠICHNI
Zpěvu se oddejme,
jásejme, volejme:
skončen je svár!
Svornost se vrátila,
pokojem splatila,
mír nese v dar!
(Libuše s očima a rukama pozdviženýma celý ten čas stojí v zanícení prorockém v popředí)
LIBUŠE
Bohové mocní,
za tento šťastný den dík budiž vám!
A vy se s oblaků usmíváte
tak laskavě!
Vy rukou kynete do temné dálky,
tak jako byste chtěli tím snad říci,
že drahý český národ můj
tak krásných dnův se ještě mnoho dočká!
Ha, ký to obraz čarovného lesku
z lůna mraků
se jeví zmámenému zraku!
OSTATNÍ
Tiše! Tiše!
Věštbám nakloňte sluch,
budoucnost odhalí věštný duch!
Obraz I: Břetislav a Jitka
LIBUŠE
Tam kráčí rek, jenž zemi sesterskou dal koruně,
mohutnou ranou dobyl
své nevěsty, zachránil svaté tělo
a zaplašil mrak děsný v západu!
Obraz II: Jaroslav Ze Šternberka
Aj hle! Zas nová bouř se valí blíž
od východu, kolkolem temno šíříc!
Aj, tu Jaroslav jak orel letí,
tvrdou ocel na mohutných prsou,
pod ocelí chrabrost, udatenství,
pod helmicí velebystrý věhlas,
jarota mu z žhavých zraků plane!
Ha, rozplašen a zničen děsný mrak!
Obraz III: OtakarII, Eliška a Karel IV
A tamo zástup chrabrých velmožů
přichází blíž! Buď vítán mi, ó pane,
vládnoucí od moře k moři,
měst původci a lidu příteli!
I tebe vítám, paní šlechetná,
miláčku národa, kterémus
ne krále, otce zrodila,
jenž Čechům
chléb osvěty při vlastním stole dal!
Obraz IV: Žižka, Prokop Veliký a Husité
Však slyš! Jak meluzina hučí zlá
a hromy bouří strašlivě!
Nebem se blesky křižují,
strom se kácí s vrchu skal!
Zem celá kolemkol
se otřásá až
v útrobu svou,
jen oni pevně jdou! –
Jako rolník zralé klasy,
národa tak vrahy kácí.
Jim v ňadrech plane svaté pomsty žár,
celému světu nesou vznik i zmar!
Obraz V: Jiří z Poděbrad
A hle! Teď v mlhách sotva utvořených
poslední září rek,
jenž z národa
na trůn byl povolán!
V míru i válce veliký;
muž velikán,
větší století svého,
muž ducha sokem obdivovaného! –
Co dál? To mlha oku zahaluje
a mnoho skrývá zkalenému zraku,
tajemství hrozná – prokletí! –
Však nechť se stane cokoli,
to cítím v nejhlubší svých ňader hloubi:
můj drahý národ český neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!
Obraz VI: Královský Hrad Pražský
VŠICHNI
Český národ neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!
Sláva! Sláva!
