第2幕
第1場
(カバノヴァー家の落ち着いた作業小部屋。夕暮れ時。床から奥の扉にかけて、その部屋は薄暗く照らされている。カバニハ、カーチャ、ヴァルヴァラは刺繍をしている。)
KABANICHA
(カーチャを罵って)
どれだけ男を愛してるかって自慢してたのにね!
立派な女性ってのは、
男にお別れを伝えた後、
身を平伏して
何時間も泣き叫ぶものじゃないかしら。
あんたは素振りすら見せないようだけれど!
KATERINA
そんなことをする理由がないわ!
振りだってできっこない。
なんで笑いものにならなくちゃいけないのですか?
KABANICHA
夫の事が好きなら、
もっと努力すべきよ!
それが自然でなくとも、せめてやってみなさいよ。
少しはマシに見えるのに。
今じゃ言い合いや不和しかないわ。
出掛けるわ!邪魔しないでよね!
(彼女は去る。)
VARVARA
(鏡の前に立ち、頬被りをセットしている。)
私も散歩に行ってくるわ。。
グラーシャが庭に私たちのベッドを拵えているわ。
おかあさんが閉めっぱなしにしている門が
ラズベリーの茂みの裏にあるの。
おかあさんはいつもカギを隠してるわ。。
(笑みを浮かべて)
、、隠してるの!
でもその鍵を取って、他のとすり替えちゃった、
おかあさんは気づかないわ、、
(前のめりになって)
彼に会ったらその入り口に来るように言うの。
KATERINA
どうして?
(ヴァルヴァラはカーチャに鍵を渡す。)
KATERINA
(彼女は怖くなり、鍵を受け取るまいとする。)
い、要らないわ!したくないの!
VARVARA
あなたには不要だし、私にぴったりなの。でも
受け取って損はないわ、噛むわけじゃないんだし。
KATERINA
一体何がどうしたの、○○!
こんなことができるの?
(ヴァルヴァラは鍵を置いて、いたずらっぽく笑う。)
おかしくなったんだわ!本当におかしく!
VARVARA
おしゃべりはまた今度よ。今じゃないの。
(すばやく出ていく。)
KATERINA
(鍵を見つめて。)
なんて!これは運命のいたずらだわ!
(窓に駆け寄る。)
これを捨てなきゃいけないわ!川に投げなきゃ。
私がもう見つけられないように!
(考え込む。)
灼熱の石炭みたいに私を燃やす、、
誰かやってくるわ!
(すぐさま鍵を隠す。)
KABANICHA
(舞台外、ジコイに向かって)
何か言わなきゃいけないことを思い出したんならちゃんと伝えな!叫ぶんじゃないよ!
KATÈRINA
違うわ、違う!誰も来ない。
心臓が脈打つのが止んだわ!
違う、誰も来ないわ!私がどれだけ怯えていたか!
そして私は鍵を隠した。
運命がそれを求めてるみたい!
それは本当に罪なことなの?見つめるだけよ、
それも遠くから。
彼に話しかけれるかも、
そんなに悪いことかしら!
でもなんて言えばいいのかしら、どうして自分に嘘を
ついているの?一目見れたのなら死んだって構わないわ!
死んでもいいわ!何があっても、ボリスに会うのよ!
すっかり夜になってから!
(彼女は白いスカーフを羽織って裏口から出ていく。カバニハがランプとケーキを持って部屋に入ってくる、ジコイも続く。作業小部屋は暗く、部屋は照らされている。)
DIKOJ
特別なことじゃないさ、ちょっと酔ってるだけだ。
(腰掛ける。)
KABANICHA
そんなら帰って寝な!
DIKOJ
どこに行けばいいのさ?
KABANICHA
家だよ!他にどこがあるっていうのさ?
DIKOJ
家に帰りたくないって言ったら?
KABANICHA
(より柔らかく)
ん-、私にどうされたいのさ?
(彼に飲み物を出す。)
DIKOJ
すぐに伝えるさ!
(lichotive)
教えてほしい、
(knourave)
そうすれば俺の心は穏やかさ。
(Rozplyvá se.)
俺の心を壊せるのは
この町であんただけだ。
KABANICHA
また取り立てに遭ったのかい?
DIKOJ
(Rozzlobený a posedlý)
返すさ、返す!ほんとはしたくないが!
金の話はやめてくれないか、
体が内側から焼かれるみたいだ!
KABANICHA
あんたにゃ年上がいない、大したもんだよ!
DIKOJ
(Angered)
Mlc, kmotra! その昔
大断食のとき、
俺は悔い改め、断食をした。
Vtom nejaká necistá síla namane
mi muzíka do cesty.
Dríví vozil, pro peníze prisel.
Cert ho pro hrích v takovou dobu prines’!
Zhresil jsem!
俺はあいつを殴ってやった、あいつは俺を殴りそこなったが。
(カバニハのもとにそっと近づく。)
俺の心がどんなだかわかるだろう!
俺はあいつに許しを乞うた、
あいつに土下座したんだ。
俺の心がどうなっちまったかわかるだろう。
(カバニハの足元に崩れ落ちる。)
V bláte na zemi
jsem k nohám padl!
泥の中に! あぁ!
(懇願するように)
KABANICHA
(ジコイをはねのけて)
座りな!自分を苦しめるんじゃない!
でも節度を持ちな、節度を!
第2場
(Rokle zarostlá krovím; nahore plot zahrady Kabanovych a v nem vrátka. Shora po svahu pesinka. Letní noc)
KUDRJÁSCH
(ギターを持って)
ここには誰もいない!
おれたちはずっとこの歌を歌い続けるのさ。
(決然と)
『朝早くに乙女が
庭を駆ける、
彼女は立ち止まって見つめる
小川に映る彼女の頬を!
若い男が
彼女を追いかける、
彼女のために買った
高級な贈り物をいつも持って。
ありったけの金貨で
贈り物を選ぶ
ペチコートに、スカーフ、
毛皮のブーツに、、』
あの子は何をしているの、いつ来るの?
(腰掛ける。)
『なあ、お嬢さん、
おれはショッピングに行ってくるよ。
気に入ったものがあれば、
ついでに買ってくるさ。
なあ、お嬢さん、
香り高いミントを2つ買ってくるよ。
コテージの脇に
両方とも植えるつもりさ。
踏まないように気をつけろよ、
若いの。
お前のために、植えたわけでも、
水をやったわけでもないんだから!』
(ボリスが入ってくる、クドリャーシは彼を見つめる)
おお、君も散歩に来たのか!
BORIS
君かい?クドリャーシ。
KUDRJÁS
そうさ!ボリス・グリゴリェヴィチ!
BORIS
それで、なにをしているんだ?
KUDRJÁS
ぼく?ちょっとね、
何もないのに来やしないさ。
一体、君の方は?
BORIS
クドリャーシ、どうなるか見ていておくれ!
(彼は何かを探すように、不思議がって辺りを見回す)
ここにいなくちゃならないんだ。
言われてなければ、来ることはなったさ!
KUDRJÁS
誰がそんなことを言ったんだい?
BORIS
道端である女が言ったんだ、
ここに来いって、
カバノヴァー家の近くの
小道にって。
KUDRJÁSCH
突然恋に落ちることの危険さを教えたはずだよ!
BORIS
分かってる、ツイてないんだ。
KUDRJÁS
ってことは、人妻?
BORIS
そうさ。
KUDRJÁS
彼女を破滅させたいのか?
BORIS
怖がらせないでくれ!
KUDRJÁS
それで、彼女は君のことをどう思っているんだ?
BORIS
わからない!おじのところで一度見たきりだ。
それと、教会でも見かけた。
ああ、クドリャーシ、彼女が祈っているところを見たらば、
彼女の頬でどんなふうに天使が微笑むだろう!
彼女の頬からどんな光が輝くだろう!
KUDRJÁS
ということは、カバノヴァー夫人か。
BORIS
ああ。
KUDRJÁS
幸運を!
(dva jsou skryté)
VARVARA
(歌いながら、門から出てくる)
『水の、水瓶の向こうに、私のヴァーニャが立っている、
水の、水瓶の向こうに、私のヴァーニャが立っている。』
KUDRJÁS
(歌に割り込んで、ヴァルヴァラの方へ向かって)
『お姫様のためのプレゼントを買う、
お姫様のためのプレゼントを買う。』
VARVARA
『私は暗い部屋から来たなんでもない女の子よ、
私は暗い部屋から来たなんでもない女の子よ。』
KUDRJÁS
『でも、愛が君をお姫様にしたんだ、
でも、愛が君をお姫様にしたんだ。』
VARVARA
(小道を下り、スカーフで顔を隠して、ボリスに近づく)
あなた、もう待たなくてもよいわ!
(クドリャーシに向かって)
ヴォルガ河に行きましょう!
(クドリャーシと共に行く)
BORIS
なんて夜!歌!逢引!
彼らは幸せそうに歩いていく、
ぼくが待っている間、
ぼくが何を待っているのか、わからない間に!
心臓がバクバクいっている。なんて言おう、、彼女がくる!
(カチェリーナは静かに道を歩いてくる、目線はずっと地面を向いている)
BORIS
(自信なく)
あなたなのですか、カチェリーナ・ペトロヴナ?
(カーチャは答えない。)
なんてお礼を言ったらいいのかわからない、、
(カーチャは答えない。)
ああ、カチェリーナ・ペトロヴナ、
あなたが知ってくれていたら、
(彼女の手を取ろうとする)
どれほど君を愛しているだろう!
KATERINA
(怯えて目を上げられずに)
触らないでください、ああ触らないで!
私に近づかないで!
BORIS
どれほど君を愛していることか!どれほど!
KATERINA
私にはこの罪を償えないの、知っているでしょう、
償えないの。
石みたいに私の魂に降りかかっているの!
BORIS
離さないで!君から離さないでくれ!
KATERINA
どうして、どうして来てくれたの!
私は既婚者で、残りの人生ずっと、
夫と過ごさなければならないのよ。
(pro sebe)
これから私はどうなってしまうの?
(k Borise)
私を壊したいの!
BORIS
どうしてぼくがそんなことを思うだろう?
ぼくは世界で一番
あなたを愛している!
KATERINA
あなたは破滅したいの、私と一緒に?
BORIS
(vpadá.)
君が思うように!
KATERINA
家を出て、夜あなたのところに来たことで、
私は自分の意志を放棄したの。
もし自由に選べたなら、
ここには来なかったでしょう!
伝わっているかしら?
(目線を上げ、ボリスを見つめ、身震いした)
もう私はあなたのものなの!
分かっていらして?
(彼女はボリスの首元に飛び込んだ)
君がための人生!
BORIS
君がための人生!
(ふたりは抱き合ったまま)
KATERINA
死について考えるのが恐ろしかった、、
BORIS
生がこんなに素晴らしいときに、なんで「死」なんて?
KATÈRINA
だめ、もう私は生きられないわ!
BORIS
そんなことを言わないでくれ!ぼくを苦しめないでくれ!
ぼくだって申し訳ない気持ちでいっぱいなんだ!
KATERINA
申し訳ない?誰も悪くなくて、
私が自分でここに来たのよ。
憐れまないで、私を殺して、
みんなにばらして、みんなが私が何をしたのか知らせるのよ!
BORIS
どうしてそんなことを考えるんだ!
KATERINA
あなたに会うという罪を犯したのだから、
私は苦しまなければならないでしょう!
BORIS
そんなこと考えなくていいんだ!
(激しく抱き合う)
VARVARA
(クドリャーシと一緒に戻ってくる)
それで、うまくいったの?
BORIS
(prekvapen)
もちろんさ!
VARVARA
じゃあ散歩をしておいで!
なにかあったら、ヴァーニャを呼ぶわ。
(カーチャとボリスは出ていく
KUDRJÁS
(ヴァルヴァラに)
良いこと思いついたね!
庭の門をくぐり抜けるなんて!
(彼はヴァルヴァラと石の上に座っている。)
VARVARA
もちろんよ!
KUDRJÁS
君らしい考えだよ。
でも、もしお母さんが気づいたら?
VARVARA
うんうん、そんなこと起こりっこないわ!
寝始めが一番深いのよ。
KUDRJÁS
でもさ、悪魔が起こしちまうかもしれないだろ。
VARVARA
そんなの問題じゃないわ。
庭への門は内側から鍵をかけてあるの。
ノックして、、去っていくわ。。
朝になったらぐっすり眠れたと伝えるわ。
KATERINA
ずっと前から一緒にいたみたいだわ!
BORIS
ずっと前から一緒にいたみたいだよ!
VARVARA
それにジコイが彼女といるわ。
(S odkazem na Dikoj a Marfa)
なんてけだものみたいなの、お似合いだわ!
何より、グラーシャが見守ってる。
何かカサカサしたら、彼女は呼びに来るわ。
BORIS
どこまでも君に着いていくさ!
VARVARA
結局、危険は付きまとうのよ!
気づかないうちに問題が起きてることだって!
何時かわからないかしら?
KUDRJÁS
1時!
VARVARA
なんでわかるの?
KUDRJÁS
夜更けの合図さ、、
KATERINA
私の人生!
地の果てまでも、あなたについていくわ!
BORIS
我が人生!
VARVARA
時間だわ!ふたりを呼ばなきゃ!
(Vania zavrtí hlavou a objetí Barbara)
BORIS
地の果て!私の人生!
KUDRJÁS
(volá zpevem)
みんなお家へ、
みんなお家へ!
でもぼくは帰らないんだ!
BORIS
聞こえるよ!
(クドリャーシとヴァルヴァラは門へ続く小道を上っていく。)
KUDRJÁS
『いってらっしゃいお嬢さん
夕暮れ時まで
るんるんるん
夕暮れ時まで』
VARVARA
『私は若い乙女なの
私は朝まで待っていたいわ
るんるんるん
朝まで待っていたいわ』
KUDRJÁS
(歌いながら後にする。)
『夜が明けたなら
ぼくは家に帰るよ
るんるんるん
ぼくは家に帰るよ』
(カーチャとボリスがすばやく入ってくる。)
VARVARA
(彼らを呼んで)
バイバイは言ったの?
(カーチャはひとりで小道を重い足取りで上がっていく。ボリスは下の方に立ったまま。)
DRUHÉ JEDÁNÍ
První Tableau
(Útulny vyklenek pracovní v dome Kabanovych. Z vyklenku dvere dozadu; v pokoji sero. Odpoledne, v podvecer. Kabanicha, Katerina a Varvara vysívají)
KABANICHA
(Katia, plísnily)
Vida, chvástala jsi se, jak más muze ráda!
Jiná porádná zena,
kdyz muze doprovodí,
puldruhé hodiny naríká,
na podsíni lezí.
Ale ty, jakoby nic!
KATERINA
Není proc! Není proc!
Ani toho nedovedu.
Procpak bych mela byt na posmech lidem?
KABANICHA
Kdybys mela muze ráda,
naucila by ses tomu!
A kdyz to nedovedes, kdyby ses aspon pokusila;
bylo by slusnejsí.
Svet nezná ted nez pletky a nesvár.
Pujdu! Nevyrusujte me!
(Odchází.)
VARVARA
(stoupne si pred zrcadlo a upravuje si sátek na hlave.)
Pujdu téz se projít...
Glasa nám ustele v zahrade.
Za malinami jsou vrátka,
maminka vzdycky je zavírá na zámek
a klíc schovává –
(se smíchem)
– schovává!
Vzala jsem si ho a dala místo neho jiny,
aby si toho nevsimla. –
(spoluúčastnou postoj)
Uvidím-li ho, reknu mu, aby prisel k vrátkum.
KATERINA
Nac to?
(Varvara podává klíc Katerine)
KATERINA
(Ulekne se, odmítá klíc.)
Není treba! Nechci!
VARVARA
Tobe není treba a mne se hodí.
Jen si ho vem, vsak te neukousne!
KATERINA
Cos to natropila, ty svudnice!
Cozpak je to mozné?
(Barbara nechat klíč na stole s mazaným úsměvem)
Zbláznila jsi se! Opravdu zbláznila!
VARVARA
Nemiluj mnoho recí. Nemám ted na to kdy.
(Rychle odchází.)
KATERINA
(pohlízí na klíc.)
Vida! Nestestí! Tady je te nestestí!
(Chvátá k oknu.)
Zahodit klíc! Zahodit daleko do vody.
Abych ho nikdy nenasla!
(Premyslí.)
Pálí mne jako zhavy uhel...
Nekdo prichází!
(Rychle schová klíc.)
KABANICHA
(za scénou k Dikému)
Prisel jsi s necím, pak mluv porádne! Nekric!
KATÈRINA
Ne, ne! Nikdo.
Tak mi srdce prestalo bít! –
Ne, nikdo! Jak jsem se polekala!
A klíc jsem schovala! –
Je videt, osud tomu chce!
A jakypak hrích, kdyz na neho pohlédnu,
treba zdaleka?
Treba s ním pohovorím,
to vsechko není jeste nestestí!
Ale co mluvím, cím se obelhávám?
Atsi treba zemru, jen kdyz ho uvidím!
Jen uvidím! Bud jak bud, uvidím Borise!
Jen kdyby uz byla noc!
(Prehodí bílysátek pres sebe a odejde zadními dvermi. Kabanicha vstoupí se svetlem a se zákusky do pokoje, za ní Dikoj. Vyklenek tmavy, pokoj osvetleny.)
DIKOJ
Nic zvlástního, jenom jsem trochu nachmelen.
(Usedá.)
KABANICHA
Tedy jdi spát!
DIKOJ
A kam mám jít?
KABANICHA
Domu! Kam bys sel?
DIKOJ
Ale kdyz nechci domu!
KABANICHA
(mekceji)
Nu, ceho si prejes ode mne?
(Ona mu slouží drink)
DIKOJ
Hned ti to povím!
(lichotive)
Domluv mi prece –
(knourave)
– aby moje srdce se uklidnilo.
(Rozplyvá se.)
Ty jediná v celém meste
me dovedes rozebrát.
KABANICHA
Chteli na tobe zase penez?
DIKOJ
(Rozzlobený a posedlý)
Dám, dám! Ale nadám! Muknes
o penezích, nic jinak, nic
jinak, jak bys mi vnitrnosti pálil!
KABANICHA
Nemás nad sebou starsích, proto si troufás!
DIKOJ
(Angered)
Mlc, kmotra! Kdysi –
o velikém poste
kál jsem se a postil, kál jsem se a postil.
Vtom nejaká necistá síla namane
mi muzíka do cesty.
Dríví vozil, pro peníze prisel.
Cert ho pro hrích v takovou dobu prines’!
Zhresil jsem!
Nadal jsem mu, div neztloukl.
(Mekkce prisedá blíze ke Kabanise.)
Vidís, jaké mám srdce! Potom
jsem ho prosil za odpustení.
K nohám jsem se mu sklánel. Vidís, kam me
az srdce privádí! Vidís, kam me az srdce privádi.
(Padá Kabanise k nohám.)
V bláte na zemi
jsem k nohám padl!
V bláte! Oh!
(Zebroní.)
KABANICHA
(odmítá Dikého.)
Posad se! Nemuc se!
Ale dbej dobrych mravu, dobrych mravu!
Druhé Tableau
(Rokle zarostlá krovím; nahore plot zahrady Kabanovych a v nem vrátka. Shora po svahu pesinka. Letní noc)
KUDRJÁSCH
(s kytarou)
Nikoho tu není!
To si zazpíváme z dlouhé chvíle.
(urcite)
„Po zahrádce devucha jiz
ráno se procházela,
do potoka na své líce
casto pohlízela!
Chodí za ní, chodí za ní
sohajícek svarny,
drahé dárky kupované
vzdy on nosí za ní.
Za dukáty za cervené
svoje dárky volí,
sukénky to, sátecky to,
botecky sobolí.“
Copak delá, ze nepríchází?
(Sedne si.)
“Ej, pujdu já, mladusinka
na trh pohlédnouti,
a co se mi líbit bude,
koupím na své pouti.
Ej, koupím já, mladusinka,
vonavé dve
máty, zasadím já obe
máty podle svojí chaty.
Nedeptej jich, svarnysohaj,
pod myma oknama,
ne pro tebe sadila já,
aniz zalívala!”
(Vstoupí Boris, Kudrjás shlédne ho.)
Vida, taky si vysel na toulku!
BORIS
To jste vy, Kudrjási?
KUDRJÁS
Ano, Borisi Grigorjici!
BORIS
A proc jste tady?
KUDRJÁS
Já? Patrne mám proc.
Pro nic za nic bych sem nechodil.
A copak vás sem vede?
BORIS
Hled, Kudrjási, oc jde?
(Ohlízí se kolem pátrave, tajemne.)
Mne je treba tady zustat.
Nebyl bych prisel, kdyby mne nebylo ulozeno.
KUDRJÁS
A kdo vám co ulozil?
BORIS
Nejaká dívka rekla mi na ulici,
abych prisel sem,
na strán zahrady Kabanovych,
kde je pesinka.
KUDRJÁSCH
Vzdyt jsem vás varoval; zamilovat se nerozvázne!
BORIS
Ano, to je moje hore.
KUDRJÁS
Tak do té vdané?
BORIS
Ano.
KUDRJÁS
To ji chcete zahubit?
BORIS
Prosím té, nestras me!
KUDRJÁS
A má ona vás ráda?
BORIS
Nevím! Pouze jednou jsem ji uvidel u stryce.
Jinak vídávám ji v kostele.
Ach, Kudrjási, kdybys videl, jak se modlí,
jaky andelsky úsmev hrá jí na líci!
A z líce jak by svetlo zárilo!
KUDRJÁS
To je tedy Kabanová!
BORIS
Ano.
KUDRJÁS
Tak vida, vida!
(dva jsou skryté)
VARVARA
(vystoupí z vrátek a zpívá.)
„Za vodou, za vodickou, muj Vána stojí,
za vodou, za vodickou, muj Vána stojí.“
KUDRJÁS
(vpadne do zpevu, popojde k Varvare)
„Tovar nakupuje carevne svojí,
tovar nakupuje carevne svojí.“
VARVARA
„Nech jsem já i devucha, to z izby temné,
nech jsem já i devucha, to z izby temné.“
KUDRJÁS
„To láska zrobila carevnu z tebe,
to láska zrobila carevnu z tebe.“
VARVARA
(sejde dolu po pesince, zakryje si tvár sátkem, pristoupí k Borisovi.)
Ty, mládence, pockej! Dockás se!
(ke Kudrjásovi)
Pojdme k Volze!
(Zajde s Kudrjásem.)
BORIS
Ta noc! Písne, dostavenícko!
Jdou zaveseni, veselí.
Také já cekám. Ale naccekám,
nevím, ani predstavit si nedovedu!
Srdce mi bije. Nevím, co jí reknu… Tu jde!
(Katerina blízí se tise po pesince, oci k zemi klopíc. – Pomlka.)
BORIS
(nejiste)
Jste to vy, Katerino Petrovno?
(Katerina mlcí.)
Ani nevím, jak vám dekovati...
(Katerina mlcí.)
Ach, kdybyste, Katerino Petrovno,
kdybyste vedela,
(chce ji uchopit za ruku)
jak vás mám rád!
KATERINA
(s úlekem, ale ocí nepozdvihajíc.)
Nedotykej se mne, ach nedotykej se mne!
Jdi ode mne pryc!
BORIS
Jak vás mám rád! Jak vás mám rád!
KATERINA
Vzdyt vís, ze toho hríchu neodciním,
nikdy neodciním.
Vzdyt mi jako kámen padá na dusi, jako kámen!
BORIS
Neodhánejte me, neodhánejte me od sebe!
KATERINA
Proc jsi prisel, proc jsi prisel!
Vzdytjsem vdaná zena, vzdyt mám az
do hrobu zíti se svym muzem...
(pro sebe)
Co to na sebe chystám?
(k Borise)
Ty chces mojí zkáze?
BORIS
Proc bych chtel vasí zkáze?
Kdyz vás miluji
víc nez vsechno na svete!
KATERINA
Chces sebe zahubit, nás zahubit?
BORIS
(vpadá.)
Vasí vuli!
KATERINA
Ze jsem domov opustila, v noci prisla za tebou –
nemám svobodné vule!
Kdybych mela svobodné vule,
nebyla bych prisla za tebou! Co nevidís?
(Pozdvihne oci a zadívá se na Borise – se stoupajícím rozechvenim.)
Tvoje vule nade mnou vládne!
Coz to nevidís?
(Vrhne se Borisovi kolem krku.)
Zivote muj!
BORIS
Zivote muj!
(Oba zustávají v objetí.)
KATERINA
Tak se mi zachtelo zemrít...
BORIS
Procpak umírat, kdyz je nám krásnezít?
KATÈRINA
Nikoli, mne nelze zít!
BORIS
eríkej mi takovych slov!
Nemuc me! Coz mi tebe není líto?
KATERINA
Nac me litovat? Nikdo není vinen,
já sama, sama prisla za tebou.
Nelituj me, zahub me, at vsichni vedí,
vsichni vidí, co delám!
BORIS
Nac na to pomyslet!
KATERINA
Kdyz jsem pro tebe se hríchu dopustila,
proc netrpet!
BORIS
Nac na to pomyslet!
(Objímají se prudce.)
VARVARA
(vrací se s Kudrjásem.)
Nuze, shodli jste se?
BORIS
(prekvapen)
Shodli!
VARVARA
Tak projdete se!
Vána vás zavolá, az bude treba.
(Katerina s Borisem odcházejí.)
KUDRJÁS
(k Varvare)
To jste si vymyslily peknou vec!
Lézt skrz zahradní vrátka!
(usedne s Varvarou na kámen.)
VARVARA
To vsechno já!
KUDRJÁS
To ti je podobno.
Ale neprijde-li na to maminka?
VARVARA
Eh, ani jí na mysl neprijde!
Prvy spánek byvá tvrdy.
KUDRJÁS
Prece vsak, pojednou jí cert nedá spát.
VARVARA
Co na tom, ze dvora vedou vrátka,
která se zevnitr zavírají.
Bude klepat... odejde...
Ráno jí reknu, ze jsme tvrde spaly.
KATERINA
Uz dávno jsem te znala!
BORIS
Uz dávno jsem te znal!
VARVARA
A pak, Dikoj je u ní návstevou.
(S odkazem na Dikoj a Marfa)
Takoví hrubci a rozumejí si!
Ostatne na strázi stojí Glasa.
Kdyby se neco sustlo, zavolá.
BORIS
Zdá se mi, ze kraj sveta sel bych za tebou!
VARVARA
Ostatne, bez nebezpecí to nejde!
Nez se nadejes, padnes do nestestí!
Kdybychom vedeli, kolik je hodin?
KUDRJÁS
Jedna!
VARVARA
Jak vís?
KUDRJÁS
Ponocny tloukl...
KATERINA
Zivote muj!
Kraj sveta sla bych, sla bych za tebou!
BORIS
Zivote muj!
VARVARA
Je cas! Zavolej na ne!
(Vania zavrtí hlavou a objetí Barbara)
BORIS
Kraj sveta, zivote muj!
KUDRJÁS
(volá zpevem)
Vsecko domu, domu,
vsecko domu, domu!
A já domu nepujdu!
BORIS
Slysím!
(Kudrjás s Varvarou stoupají po pesince k vrátkum.)
KUDRJÁS
„Chod si dívka do casu,
do vecerního casu,
aj, leli, leli, leli,
do vecerního casu.“
VARVARA
„A já dívka jsem mladá,
a já radej do rána,
aj, leli, leli, leli,
do ránicka, do rána.“
KUDRJÁS
(odchází, stále zpívá)
„A jak zora vstávala,
já se domu sebrala,
aj, leli, leli, leli,
já se domu sebrala.“
(Katerina s Borisem rychle vstoupí)
VARVARA
(volá k nim.)
Zdalipak se rozloucíte?
(Katerina jde sama po pesince nahoru, tezce. Boris zustává dole stát.)